The day I hired a hitman (2.díl)

Jak to jde lidi? Jestli jste neviděli první díl mého příběhu, najdete ho zde.

Jsem stále naživu. Musím si s vámi ještě něco ujasnit před tím, než začnu vyprávět. Tak za prvé, hodně z vás se divilo tomu, že jsem se ke zbraním dostal tak lehce. Divili jste se také, že jsem dostal 50 cal Baret, odstřelovací pušku bez čekací doby. Důvod je ten, že žiji ve státu, ve kterém nejsou zákony o držení zbraní tak přísné a ještě navíc byl prodavač v obchodě můj soused a věděl, že jsem byl nějakou dobu zaujatý do střelby. Jediná věc, kterou jsem musel udělat, bylo projít jednoduchým ověřením a vyplnit nějaké ty papíry a bylo to moje.

Za druhé, spousty z vás říkají věci jako „Nepřežiješ ani týden.“. Pokud jste četli první dva paragrafy první části mého „deníku“, věděli byste, že jsem zatím naživu 4 týdny. Už jsem se párkrát s jistým mužem setkal a doufám, že to v nejbližších dnech dokončím. Nicméně, budeme pokračovat.


Byl jsem zrovna konfrontován, že byla moje platba obdržena a někdo bude poslán hned další den. Začal jsem balit všechny věci v mém apartmánu, které bych měl potřebovat a které bych nemohl vrátit poté, co by byla práce dokončena. Zabalil jsem si i hordy oblečení, všechnu moji elektriku, kterou bych mohl potřebovat, mé zbraně a špionské vybavení, který jsem si koupil, k tomu jsem přibral ještě pár běžných věcí jako kartáček na zuby a šampón.

Když bylo všechno zabaleno, vydal jsem se ke kamarádovi, který měl auto na prodej a bylo stále na jeho jméno. Zeptal jsem se ho, jestli bychom si auta nemohli vyměnit z důvodu, který mu nemůžu prozradit. Dal jsem mu 2000 dolarů jako záruku a nechal jsem své auto na jeho zadním dvorku, aby mi ho pohlídal. Domyslel jsem si, že jestli je tahle zabijácká agentura doopravdy dobrá, podívala se na mé DMV zápisy a ví, jaký druh auta mám, a moje řidičská licence mě jen dělala víc jednoduchého na dopadení.

Kamarád souhlasil a řekl mi, abych na sebe dal pozor a byl opatrný. Tak jsem se vrátil do svého starého apartmánu a přendal zabalené věci do kufru půjčeného auta. Ještě před tím, než jsem odjel, jsem nechal na stolku vzkaz s „Máš babu!“ jen pro to, abych si s tím chlápkem trochu pohrál a dal mu najevo, že tohle nebude jen tak obyčejná práce.

Jak moc velká prča by to byla, kdyby ani nevěděl, že tohle byla jen hra?  Teď jsem měl všechno připravené na hon a auto, díky kterému by mě nevystopoval. Před koncem dne jsem se ještě vydal do Walmartu a vybral jsem si další smart phone místo mého starého mobilu, aby mě nevystopoval přes GPS.

Před tím, než se úplně setmělo, jsem se ještě stavil v malém obchodě pro špionáž a koupil jsem si magnetický GPS lokátor. Takový ten, co měl Walt a Hank z Breaking Bad (český Perníkový táta) a co ho dali pod auto Guse Fringse, aby ho mohli sledovat. Poté jsem byl už dostatečně připravený. Žádná cesta zpět.

Vrátil jsem se do areálu okolo mého apartmánu okolo jedenácté hodiny večer, zaparkoval jsem tak dvě třetiny míle daleko a čekal jsem. Nemohl jsem si dovolit usnout uvnitř bytu a nechat toho chlapa, aby mě oddělal ve spaní. Posadil jsem se na místo spolucestujícího, aby to vypadalo, jakože na někoho čekám a tak proto, abych nevyděsil lidi, co zde bydleli.

Řekli, že ho pošlou další den, tak jsem spal v autě a čekal na jeho příjezd. Usnul jsem okolo půlnoci a vzbudil jsem se tak v sedm hodin ráno. Vzal jsem si svůj dalekohled a čekal jsem. A čekal.

Nakonec jsem byl dostatečně hladový na to, abych donutil sám sebe se zvednout a dojít si někam do obchodu a vzít si pár hamburgerů. Vrátil jsem se zpět a zaparkoval jsem na stejném místě jako před tím. Už bylo okolo páté hodiny odpoledne a tak jsem si domyslel, že ten chlap se neobjeví za světla, takže jsem se pár hodin potloukal po Redditu, dokud se nesetmělo. Když mě Reddit přestal bavit, vrátil jsem se zase ke sledování mého apartmánu.

Okolo desáté hodiny večer jsem zpozoroval černé auto se zatemněnými okny, myslím si, že to byl Chrysler 300, který parkoval pár stovek stop od mého apartmánu na druhé straně ulice. Bylo trochu podezřelé si myslet, že si auta nevšimnu, když má na sobě odznaky států, které jsem v tomhle sousedství nikdy neviděl. Jen tu tak seděl asi deset minut, pravděpodobně obhlížejíc okolo, a pak odjel pryč.

,, Huh, to bylo divné.“ Řekl jsem si a přistihl jsem se, jak mám na obličeji obrovský úsměv. Věděl jsem, že tohle byl můj muž.

Snažil jsem se tu noc usnout, možná jsem i na pár hodin okolo jedné ráno zabral, ale byl jsem tak nabuzený, že jsem prostě nemohl odpočívat. Vzbudil jsem se okolo 3 – 3:30 ráno, abych všechno zkontroloval. Tak jsem zase zkejsnul na Redditu, abych nějak zabil čas. Okolo 4 hodiny se objevilo stejné černé auto na stejném místě, jako parkovalo před tím. Muž čekal tak 2-3 minuty a pak vypnul světla a vyšel ven. Byl to větší chlap než já, výškou jako já, ale svaly mu dodávaly takovou tu mohutnost. Určitě by ze mě vymlátil duši holýma rukama, tak jsem se zapřísáhl v tom, že na něco takového nedojde. Byl také oblečený v docela pěkném obleku.

,, Takovej zasranej stereotypickej hitman.“ Řekl jsem si.

Zase jsem měl na ksichtu ten obrovský úsměv, cítil jsem se tak naživu. Muž přešel ulici a takovým tím jistým krokem šel k mému apartmánu. Vyndal něco ze své kapsy, vrazil to do zámku a opřel se do dveří. Věděl jsem, že to byl nějaký univerzální klíč. Hned na to vstoupil dovnitř a zabouchl za sebou dveře.

Asi tak 30 sekund poté, co zmizel, jsem zase vyndal dalekohled a zaměřil jsem se na číslo auta, abych si ho zapsal. Asi tak po pěti minutách vyšel ven a zandal něco do jeho kapsy, byl jsem si skoro jistý, že to byla pistole. Ještě měl jednu další věc, zmuchlanou v jeho druhé ruce. Naštvaně to odhodil, vrátil se ke svému autu a odjel. Čekal jsem tak hodinu a pak jsem se vydal podívat, co to odhodil. Samozřejmě, že to byl papírek „Máš babu!“, který jsem mu nechal. Začal jsem se hystericky smát, věděl jsem, že tohle bude mnohem větší zábava, než jsem si myslel.

Vrátil jsem se zpět do auta, abych se alespoň trochu vyspal. Když jsem se vzbudil, už svítilo slunce a bylo okolo osmé hodiny ráno. Zajel jsem k dalšímu z mých kamarádů, co pracoval pro DMV (Dopravní inspektorát – poznámka překladatele), aby mi pomohl získat nějaké informace. Ale nebyl doma, tak jsem se za ním vydal do práce. Po patnácti minutách čekání ve frontě jsem přišel na řadu. Byl upřímně překvapený, že mě viděl a pozdravil mě.

,, Jak je chlape?“

Sedl jsem si bez jakékoliv odpovědi a podal jsem mu kus papíru, na kterém byla napsaná značka auta.

,, Co je to?“ zeptal se. Jen jsem se na něj podíval a řekl,

,, Radši se na nic neptej, potřebuji informace o člověku, kterému patří toto auto.“

,, Chlape, nemůžu ti tyhle informace jen tak dát, mohl bych se dostat do průšvihu.“

Vyndal jsem 200 dolarů z mé peněženky a podal jsem mu je.

,, Prosím, je to vážně důležité, tenhle chlap mě chce zabít a na těch informacích závisí můj život. Tady máš 200 dolarů, vím, že ty a tvá manželka je potřebujete.“

Podíval se na mě naprosto seriózním pohledem a jen si zamumlal,

„ Kurva chlape…“ vzal si peníze a zandal si je do kapsy, zatímco začal něco zadávat do počítače. Pak se zvedl ze židle a řekl mi, že bude hned zpátky. Za minutu se vrátil s pár listy papíru.

,, Tohle je všechno, co o tom chlapovi vím.“

Upřel jsem na něj svůj pohled. ,, Nikomu to neříkej, ani své manželce. Ten chlap je vážně nebezpečný a nechci, abych tě do toho zatáhl. Ujisti se, že nikdo nezjistí, že si o něm hledal informace.“

Jen tiše odvětil, že chápe. Když jsem se zvedal, ještě se na mě naposledy podíval.

,, Dej na sebe pozor chlape. Buď opatrný.“

Řekl jsem mu, že budu a že ani neví, jak moc jsem mu vděčný.

Šel jsem zpět ke svému autu, zatímco jsem studoval kus papíru a znova jsem se přistihl, jak mám na tváři ten úsměv. Teď jsem měl v rukou spoustu informací o tom chlápkovi, který po mě jde, věděl jsem, s kým mám tu čest. Nebudu tu zveřejňovat jeho jméno kvůli své vlastní bezpečnosti a kvůli bezpečnosti jeho rodiny, takže mu budu říkat třeba Mike. Mike byl 35 let starý a byl registrován na adresu v Arizoně. A přesně jak jsem odhadoval, řídí černého Chryslera 300.

Teď, když jsem obdržel info, které jsem potřeboval, byl čas na to, obhlížet můj apartmán trochu více. Když jsem se vrátil, byla tak jedna hodina a zaparkoval jsem tentokrát blíž. Seděl jsem ve svém autě další hodinu, a když bylo 14:00, objevilo se zase to černé auto, asi tak dva bloky ode mě. Bylo to sice o něco dál, ale stále dostatečně blízko na to, aby si mohl Mike místo důkladně obhlížet. Byl jsem ani ne jednu míli od něho a on o tom neměl nejmenší tušení.

Tak, ten Burger King, ve kterém jsem, je už celkem vylidněný a byl jsem tu už dost dlouho. Musím se vrátit na svůj hotel a začít plánovat nějaké… věci. Zkusím se ozvat hned zítra, budu mít trochu volného času okolo 5 a 6 hodiny. Tak zase příště 😉

4 komentáře: „The day I hired a hitman (2.díl)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s