The day I hired a hitman (4.díl)

No kurva, měl jsem celou tuhle pitomou část sepsanou a pak můj laptop chcípl, takže musím začít od znova. Kdyby nebylo vaší podpory a žadonění o další část, vykašlal bych se na to a tuhle část bych sepsal až někdy později, ale štve mě, když mi nejdou věci přesně jako hodinky a včera jsem nic nenapsal kvůli některým… událostem. Takže to zase sepíšu. Tak tedy, jdu na to. Začneme s tím… znova…

Ukončil jsem poslední část tím, že jsem odjížděl od motelového parkoviště a v momentu, kdy jsem se odtamtud vzdálil, tam vtrhl Mike. Kdybych zůstal ve svém pokoji jen o pár minut déle, našel by mě, jak si balím věci, nebo je zrovna házím do auta. Opravdu si myslel, že jsem idiot a nezměním ubikaci poté, co mi řekne do telefonu „Uvidíš mě dříve, než si myslíš.“? Nebo se možná touhle hrou baví stejně jako já. Přece jenom by tuhle práci nebral, kdyby v sobě neměl alespoň malinké potěšení ze zabíjení lidí. Asi mu dodávám stejné vzrušení, jako on mě, určitě na denním pořádku nemá to, že mu jeho klienti jdou po krku nebo alespoň ví, že on jde po krku jim.

Nicméně jsem se dostal do dalšího hotelu a dal jsem si sprchu, kterou jsem zoufale potřeboval, zatímco jsem si zpíval ten debilní song I-G-G-Y od Iggy Pop, ve kterém se zpívá jen o vrtění zadkem. Je to jako zasranej mozkovej parazit a jediný způsob, jak se ho zbavit, je zpívat si ho dál a dál… nebo něco takového, fakt nevím, dejte mi svátek. Poté, co jsem vylezl ze sprchy, jsem odpadl na postel s vědomím, že jsem byl před pár hodinami skoro zavražděn. Když jsem se vzbudil, věděl jsem, že musím jet dál, přece jenom jsem měl stále “babu“.

Šel jsem do Walmartu, vybral jsem si nový mobil a k němu i pár dalších pomůcek na výrobu tlumičů. Mezitím, co jsem chodil mezi uličkami, pozorujíc všechny ty vypasený Američany na jejich vozítkách, protože byli příliš líní na to chodit, jsem přemýšlel nad tím, jak vůbec Mike vyčmuchal moje číslo. Vzal jsem si svůj nový mobil, plechovky cheesewiz, společně s dalšími pomůckami pro můj tlumič. (Ne, nebudu vysvětlovat, jak jsem je dal dohromady, ale jen jsem si přečetl první věc, která mi vyjela online a ukázala mi, jak na to, ale stejně to byla fakt fuška. Ty tipy od vás vypadaly jednodušeji.) Když jsem to tu tak okukoval, vyndal jsem si nějaké peníze a podíval jsem se na mobil, který jsem si chtěl koupit. Napadlo mě, jak to všechno začalo, když jsem zaplatil svou první platební kartou, která se dala po vyčerpání vyhodit. Jsem takovej debil, proto mě vystopoval.

Všechno jsem zaplatil a vrátil jsem se zpět do hotelu. První věc, kterou jsem udělal, bylo to, že jsem se podíval, zda je možné zjistit ESN/MEID číslo mobilu jen ze záznamu o koupi. Ukázalo se, že je to možné, ale je to těžký a zdlouhavý proces, protože se musí procházet přes databáze Walmartu a i ty manufakturní. Doprdele, další chyba z mé strany, jestli tohle budu dělat neustále, skončím pod drnem. Zbytek dne jsem strávil sestavováním tlumičů a dopadlo to celkem dobře. Až na to obrovskou spoušť po cheezewizu, kterou jsem musel uklidit. Teď jsem měl jeden tlumič pro svoji 9-ti milimetrovku a moji P-90. Chtěl jsem vidět, jestli mě Mike vystopuje, když nebude mít k dispozici žádnou karetní ani telefonní aktivitu. Tak jsem čekal.

Přešel den, pak dva, pak tři. Asi po týdnu a tří hotelech později jsem si uvědomil, že byl schopen mě vystopovat, jen když jsem používal svoji kartu, nebo když jsem nebyl dostatečně opatrný, stejně jako každý člověk, který neví, co hitman, který po něm jde, všechno umí. Pokud mě tedy nesledoval a nestudoval celou tuhle dobu, což bych se i vsadil, že dělal. Na konci týdne plného dnů bez spánku a konstantního ohlížení přes mé rameno jsem byl naprosto bez peněz na ruku. Věděl jsem, že potřebuji zajet do banky nebo ATM, ale jakmile použiji svoji kartu, lokalizuje mě a bude vědět, na jakém místě se nacházím.  Po chvilce přemýšlení jsem došel k tomu, že můžu tuhle věc využít k mému prospěchu. Tak jsem pro starého dobrého Mika připravil překvápko, koneckonců, mě celý týden dusil nejistotou, řekl jsem si, že bych mu to měl vrátit.

Jel jsem asi půl hodiny na samotný okraj severozápadního Las Vegas. Našel jsem areál, který vypadal perfektně, moje banka na jedné straně ulice a poušť s hodně balvany a roštím na druhé straně. Jak jsem tak objížděl tohle místečko, na jednom rohu blízko banky jsem spatřil ATV s „Na prodej“ cedulí. Přistoupil jsem ke dveřím a zazvonil jsem. Otevřel mi příjemně vypadající otec s malou holčičkou, objímající jeho nohu a podíval se na mě.

„ Mohu vám pomoct?“ zeptal se.

„ Ano, zrovna jsem si všiml, že máte na prodej Yamaha ATV a zajímalo by mě, kolik by mě stála.“

Řekl mi, že mě to bude stát 1500 dolarů a já odvětil, že mě to zaujmulo. Na chvilku jsme poseděli, on mi řekl něco málo o své rodině a o tom, že má další malou holku, takže nemá moc důvodů na to, aby si tuhle věc nechával v garáži.

„ Hádám, že čas na zábavu a lenošení teď půjde stranou.“ Řekl mi a zasmál se.

I já se zasmál a trochu závistivě jsem se na něj podíval. Kdybych měl dívku, kterou bych miloval a nějaká děcka, která by pro mě znamenala celý svět, určitě bych nedělal to, co zrovna dělám. Ale o to tu nejde. Omlouvám se, jestli moc krafám o blbostech.

Řekl jsem mu, že bych si to auto koupil hned a zeptal jsem se, zda mu nevadí, že si jen skočím do banky pro nějaké prachy. Řekl mi, že je to v pořádku a že bude čekat venku. Zaběhl jsem si k bance, a jakmile jsem vložil svoji kartu do mašiny, něco upoutalo moji pozornost. Uvědomil jsem si, že jakmile si vyberu svoje peníze, budu mít jen malý časový úsek na to, než sem přijede Mike a obhlídne si tohle bohem zapomenuté místo. Mentálně jsem se na to připravil a vzal jsem si prachy. Bylo načase, abychom jsme se zase setkali, tentokrát si ale pravidla určím já.

Zaběhl jsem si zpět k muži s ATV před domem, sledujíc, zda všechno běží podle plánu. Dal jsem mu peníze a udělal jsem si zkušební jízdu po okolí. O dvě minuty později jsem se vrátil, poděkoval a popřál hodně štěstí s novorozenou holčičkou. Vrátil jsem se zpět do auta a řekl mu, že si to zaparkuji na roh blízko parku a vrátím se zpět pro ATV, protože s tím budu dneska jezdit. Odvětil, že je to v pořádku a odešel. Jakmile jsem zaparkoval na určeném místě, doslova jsem utíkal a skočil do ATV. Zrovna jsem si vybral peníze, věděl jsem, že Mike ještě ani nemůže být na cestě, ale něco uvnitř mě myslelo na to, že nechci do téhle záležitosti zahrnout i milého pána, od kterého jsem si tuhle věcičku zrovna koupil. Nemohl jsem ani pomyslet na to, že by se Mike vloupal do jeho baráku a všechny postřílel jen pro to, aby zjistil, kde se ukrývám. Zajel jsem s ATV k parku a zaparkoval jsem hned za mým autem. Vytáhl jsem ze zadního sedadla svůj batoh a vytáhl jsem si z něj tlumič a moji 9-ti milimetrovku. Také jsem si vyndal zpod opasku P-90 a zandal jsem ji do batohu, zamaskovanou pár papírovými terči, kdyby mě zastavila policie.

Když už, tak jsem měl dobrou výmluvu na to, že jsem chtěl praktikovat střílení v poušti. Zrovna jsem se dostal asi okolo 400-500 yardů daleko naproti od banky do pouště. Vyndal jsem a nastavil jsem pár terčíků a vystřelil jsem na ně z obou zbraní, abych vyzkoušel tlumiče. Oba dva pracovaly doopravdy dobře, vyšlo z nich při výstřelu jen tiché cvaknutí. Slunce začalo zapadat za obzor a já se rozhodl zaparkovat a schovat se za velký balvan. Když se kompletně setmělo, vylezl jsem na něj a lehl jsem si. Nandal jsem si černou kuklu a černé tričko, abych nebyl tak lehce zpozorovatelný. Odendal jsem víčko z náhledu na mé P-90 a podíval jsem se do toho. V bance bylo celkem vylidněno, stejně jako na parkovišti. Teď jsem už musel jen čekat.

Už to byla asi hodina, spíše dvě od té doby, co jsem si vybral peníze a uvědomil si, že se sem brzy přižene Mike. Tiše jsem čekal a sledoval jsem, jak dovnitř i ven proudí různí lidé, ale Mike nikde. Okolo jedenácté hodiny jsem konečně spatřil jeho černé auto. Projel okolo banky a pak před ní zaparkoval.  Ihned jsem si všiml, že jeho ochranné pláty nebyly na autě, což mi připadalo podezřelé. Vylezl ven a zašel k ATM s něčím v jeho rukách, k čemuž byly přichycené dráty. Dal je do mašiny a otočil se ke mně zády. Perfektní.

Dal jsem prst na spoušť a vystřelil jsem. Boom, přímo do černého. Spadl na mašinu a ihned vytáhl svoji zbraň. Jak se kurva dovedl hýbat, když jsem ho střelil do zad?! Utekl a skrčil se za svým autem. Zaměřil jsem se na pneumatiky. Boom, pravá je v prdeli. Boom levá je v prdeli taky. Teď věděl, z jakého úhlu jsem střílel a vyklonil hlavu z úkrytu. Vystřelil dvakrát v mém směru, ale nemohl mě v té tmě spatřit. Bylo to boží, zase jsem měl na ksichtě ten velkej úsměv.

Teď víš, jaké to je být zahnanej do kouta zmrde, ale tentokrát nemáš nic, čím se odtud dostaneš do bezpečí.

17 komentářů: „The day I hired a hitman (4.díl)

  1. Trošku jsem pociťovala adrenalin. 😀
    Je to úžasný, ale jakmile ti dojde, že někdo tam venku toto vážně dělá, hned tě to přejde. 😀
    Velmi se těším na další díl a musím ještě říct, že velmi dobře překládáš! ^^

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s