Now you see me

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A často na to doplácejí.

Pravděpodobně si za to mohu jen já samotná. Přišla jsem o práci. Dělala jsem jen  pitomou servírku, ale stejně.. živilo mě to. Drželo nad vodou.

Když mi to můj šéf řekl, zoufale jsem ho prosila, aby mě nechal dál pracovat. Ale jeho to nezajímalo, nezajímala ho nějaká pitomá ženská,která každý den přežívá na deseti dolarech.

Nemám ani manžela. Jednoho večera se vydal pro pivo, ale to pivo mělo mnohem větší prsa a bydlelo v Brooklynu. Tak jsem svůj sen o stabilní práci a rodina pověsila na hřebík a řekla jsem si, že už nemám co ztratit.

Vydala jsem se na Deep web.

Ano ano, já vím, co se o Deep Webu říká. Ale ne všechno na něm je dětské porno, snuff filmy a obchod s drogami. Je to ideální místo pro to, najít si džob bez toho, aniž by na vás zaměstnavatelé měli předsudky.

Když jsem večer unaveně zasedla k počítači, stáhla jsem si The Onion Router a vstoupila jsem do internetového podsvětí.

Nebylo to tak hrozné. Spíše vyhledávání bylo těžké, nebyl to totiž žádný Google, který vám sám od sebe vyhledá i to, co nechcete. Chtělo to postupovat opatrně, číst mezi odkazy a snažit se vyhledat něco, co mi nenasadí do systému virus a neznásilní počítač.

Začátky byly… trochu šokující, ale zase nic, co bych neočekávala.

Mezi clickbaity na porno stránky a obchody  s drogami se našly i zajímavé i když poněkud zvrhlé věci. Už jsem ani nehledala práci, byly tu zajímavější věci na vyhledávání.

Netrvalo to dlouho a bylo půl dvanácté v noci. Doopravdy jsem několik hodin strávila jen prohledáváním TORu? Zhnuseně jsem se podívala na hodiny na zdi, které na mě vyčítavě shlížely doků jako přísný šéf nad neposlušným zaměstnancem. Chtěla jsem to zabalit, ale uvědomila jsem si, že zítra vlastně nemám práci. Nemám žádnou. Žádného buzerujícího šéfa, ani neslušné zákazníky. Mohla jsem klidně celou noc strávit nad seriály a vstávat až na oběd.

Se zlostným úsměvem jsem se vrátila k počítači a pokračovala jsem ve své zábavě a přibrala jsem do party i rum, který na mě čekal v lednici už pár týdnů. Po nějaké době a osmi panácích mě napadlo, že by byla sranda vyhledávat různé kraviny. Třeba mé jméno.

Najela jsem na vyhledávácí box a zadala jsem tam své celé jméno. Vyjely mi různé věci, hlavně video s pornoherečkou, co se mnou sdílela jméno. A najednou jsem spatřila jednu malou stránku s černým pozadím a bílým písmem.Už mi bylo všechno jedno, přece jenom už jsem měl v sobě několik panáků, a tak jsem na to klikla.

To, co jsem spatřila mě přinutilo vystřízlivět.

Byly tam mé fotky.

Mé fotky z dětství.

Poznávala jsem samu sebe, ty tmavě zelené oči, hnědé vlásky v copáncích, poznávala jsem i ty šatičky, co jsem měla na sobě. Byly červené s bílými puntíky a volánky na krajích sukně. Pamatuji si i to, jak voněl šatník tety Alex, ze kterého jsem si je potají vypůjčila.

Zděšeně jsem sjela o fotku dále. Tentokrát jsem tam byla já v deseti letech, jak jsem zavěšená na stromě a culím se. Viděla jsme tu díru v mém bílém úsměvu po vypadlém zubu.

Další fotka – já na dovolené v Itálii, jak procházím tajnou jeskyní pod pláží, na které jsme měli hotel.

A další a další a další…

Myslela jsem si, že je tohle jen nějaký idiotský vtip od mých kamarádů, ale pak jsem si uvědomila, že všechny ty fotky mají něco společného. Nepamatuji si, že byly foceny.

Když jsem si zkoušela šaty u tety, nikdo o tom nevěděl. Na tom stromě, na který jsem lezla na druhé fotce, byl náš tajný bunkr, který jsem sdílela s kamarády z ulice. A do té jeskyně v Itálii jsem měla zakázáno chodit, ale stejně jsem se tam potají podívala.

Nikdo o ničem z těchto věcí nevěděl. Nikdo je nefotil.

Směs hrůzy a fascinace mě hnala dál, mezi novější fotky na stránce. Tajná párty v mých sedmnácti letech u kamarádky Daniele. Mé dvacetileté já, fotící v lese věci do soutěže. Já v pětadvaceti letech, jak sedím na lavičce v městském centru a čekám na svého přítele. Na jedné fotce jsem dokonce spatřila ruku cizího člověka. Nevypadala, že tam byla přidaná přes photoshop. Všechno bylo reálné.

A najednou ta fotka. Mé současné, třicetileté já, spící v posteli za jemného svitu měsíce. Ležím v náruči cizího muže, který má jednu ruku okolo mých ramen a druhou v mém rozkroku.

Šokovaně jsem překlikla na jinou stránku a zakryla si ústa. Měla jsem najednou pocit, že obrovská část mého života najednou přestávala dávat smysl. Na rozdíl od těch černých stínů, které jsem dříve viděla v koutcích mých očí a které jsem považovala za normální věc.

Na stránce se objevilo upozornění. Olízla jsem si vyprahlé rty a trochu jsem zaváhala. Rozklepanou rukou jsem klikla na AKTUALIZOVAT a na stránce se zobrazila nová fotka.

Byla to fotka toho, jak sedím u počítače a koukám se na tuto stránku.

nhung-thoi-quen-khi-ngu-hai-suc-khoe-161

5 komentářů: „Now you see me

  1. Poznáte ten pocit, keď si na začiatku príbehu tipnete ako to skončí A ONO TO TAK NAOZAJ SKONČÍ?? Anyway, Jackie, veľká vďaka za ďalší príbeh c:
    A dala som si predsavzatie okomentovať všetko čo od teba prečítam tak sa teš na to, že moje meno budeš v komentároch vidieť častejšie xd

    To se mi líbí

  2. To si písala ty? Nie je to zlé, ale samozrejme, o veľa viac sa mi páči Dobrá víla, snáď ti to nevadí. 🙂 A ten koniec mi pripomína Creepypastu „My dead girlfriend keeps messaging me on Facebook“.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s