The day I hired a hitman (5.díl)

Jak se vede na Redditu Nosleep? Omlouvám se ohledně toho, že jsem včera nic nevydal, měl jsem příšernou migrénu a nemohl jsem ani chodit, natož napsat další aktualizaci. Děkuji za vaši podporu, čtu všechny vaše komentáře, i když nemám šanci na všechny odpovědět. No nic, jedeme dál.

Seděl jsem na balvanu, ze kterého jsem vystřelil na Mika, který stál před ATM. Zapomněl jsem se minule zmínit, že měl na sobě, když vylezl z auta, masku. Nemohl jsem pořádně poznat jen z jeho obleku a postavy, zda to byl doopravdy on. Střelil jsem ho a on se svalil na mašinu. Rozhodl jsem se prostřelit pneumatiky u jeho Chryslera 300 a tím ho dostat do pasti. Teď se tam krčil a nevěděl, kam utéct do bezpečí. Připlížil se na stranu spolujezdce a vklouzl dovnitř okénkem. Nevěděl jsem, co měl v plánu dělat, jeho auto bylo očividně k ničemu, protože mělo 2 kola v prdeli.

Hodil zpátečku a vyjel na chodník, přední světla jeho auta byla namířená přímo na mě. Vyjel přímo proti mně, snažil jsem se ho sestřelit, ale vypadalo to, že kulky se nemohly dostat přes sklo. Došlo mi, že má asi nějaké lehké neprůstřelné sklo. Auto uhánělo pouští a stále zrychlovalo. Když bylo už jen 100 yardů od mého balvanu, spatřil jsem, jak se dveře na straně řidiče otevřely a Mika, jak z nich vyskakuje. Vystřelil jsem po něm, ale minul jsem ho, tak jsem z balvanu seskočil, rozhodnutý to zkusit znova.

Asi o 2 nebo 3 sekundy později jsem uslyšel obrovskou explozi a spatřil gigantický záblesk světla ve tmavé poušti.  Hodil jsem si P-90 na rameno a obešel jsem balvan, za kterým jsem spatřil Mikovo auto lapené v plamenech. Začal jsem ho hledat okolo s připravenou 9mm, ale nebyl k nalezení. Namířil jsem si to zpět k bance a došel k ATV, u kterého předtím stál. Ten zvláštní elektronický přístroj, ze kterého visely vytahané drátky, v tom byl stále zaseknutý.

Zatáhl jsem za to a stiskl pevně v ruce. Asi na to ve všem tom zmatku zapomněl. Otočil jsem se ke svému autu, rozhodnutý se cestou podívat po Mikovi v poušti. Samozřejmě, že jsem ho nespatřil. Sundal jsem si svoji lyžařskou kuklu a zandal si ji do kapsy, zatímco jsem rychle procházel ulicí.

Byl jsem nasraný sám na sebe, protože jsem ho nechal proklouznout mi mezi rukama, takovou další šanci už jen tak nedostanu. Když jsem konečně došel ke svému autu, uslyšel jsem v dáli sirény. Věděl jsem, že jsem tam nemohl ATV jen tak nechat otevřené, aby ho poldové našli, tak jsem si vyhlédl nějaké keře na kraji parku. Vyndal jsem z batohu pár vlhkých ubrousků a otřel jimi držadla a pár dalších míst, na kterých by mohli najít mé otisky. Jakmile jsem ATV schoval, utíkal jsem ke svému autu tak rychle, jak jsem to jen dokázal. Jak jsem uháněl s autem od místa činu, slyšel jsem stále více a více sirén. Rozhodl jsem se hejbnout prdelí, nechtěl jsem, aby si mě s tím, co se tam stalo, spojovali.

Asi o půl hodiny později jsem konečně dorazil ke svému hotelu, vyčerpaný a naštvaný kvůli prošvihnutí své velké šance. Vytáhl jsem zařízení, které jsem si „vypůjčil“, ze své kapsy a začal dělat průzkum. Na normálním netu jsem nic nenašel, ale na darkwebu jsem objevil podobná zařízení. Byly to věci, které se dokázaly nahackovat do ATM a vytáhnout peníze z účtů jiných lidí. Potřeboval jsem zjistit, jestli ta věc doopravdy zafungovala, tak jsem zajel do nejbližší kavárny a použil jejich wifi. Podíval jsem se na svůj bankovní účet a zjistil, že mi tam chybělo několik tisíc dolarů. Všechny transakce byly po tisícovkách, den po dnu.Ten fakt, že ze mě pomalu tahali prachy za účelem mě zbankrotovat, mě dost vzal.

Dost mě to nasralo, tuhle hru si nehrál moc fér Miku, co to má kurva znamenat?

Vrátil jsem se zpět do svého hotelu a instantně odpadl na posteli. Když jsem se vzbudil, byl už slunečný den, okolo 10 hodiny. Konečně jsem se pořádně prospal, bůh věděl, že jsem to potřeboval. Seděl jsem na posteli a přemýšlel. Mike měl teď v podstatě babu, bylo jasné, že je nasraný, protože jsem ho načapal během práce.

Oh a k tomu všemu zničil své vlastní auto, když se ode mně snažil dostat a musel jít pěšky hodiny a hodiny do svého hotelu nebo aby si zavolal taxi. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Fakt si prošel hodně utrpením, aby se z téhle situace dostal, mám tím na mysli to, že jeho zatracené auto bylo rozervané explozí jen pro to, aby mi zdrhl.

Napadlo mě také, že teď nebudu vědět, v jakém autě je, což mi celou situaci o dost ztížilo. Teď mohl jezdit v čemkoliv, což bylo dost na hovno. Jen jsem seděl na kraji postele a přemýšlel jsem nad tím chaosem v mé hlavě, když jsem uslyšel zaťukání na mé dveře. Hladina adrenalinu okamžitě vystřelila nahoru. Bylo slyšet, jak někdo vsunul vstupní kartu do dveří a vzal za kliku. Popadl jsem svou pistoli, nabil ji a schoval se za postel. Dveře se ale zasekly za řetízkový zámek. Spatřil jsem, jak na mě skrze dveře kouká mexická domovní. Zandal jsem svoji pistoli a stoupl si.

„Prohlídka,“ oznámila, zatímco si mě prohlížela od hlavy k patě.

„Ne děkuji, vraťte se později.“ řekl jsem jí.

Zavřela dveře a odkráčela pryč. Úlevně jsem si oddechl. Kurva ženská, mohl jsem tě zastřelit, nemáš říkat „Prohlídka“ před tím, než otevřeš dveře? Sedl jsem si zpět na postel a projel si rukou vlasy. Musel jsem uznat, že moje tělo tohle všechno zvládalo doopravdy špatně, a tak jsem se rozhodl si dát další sprchu. Tuto noc jsem zůstal uvnitř a další den jsem změnil motel, abych si oddechl. Dal jsem si dalších pár dní na uklidnění a srovnání si myšlenek v hlavě. Třetího dne v novém motelu jsem si uvědomil, že potřebuji tuhle hru ukončit.

I po několika hodinách balení a uklízení pokoje jsem stále nemohl přijít na žádný dobrý nápad a byl jsem kvůli tomu vystresovaný jako hovado. Rozhodl jsem se zajít si do strip baru a zahrát si poker, jen abych si vyčistil hlavu a zklidnil se. Zašel jsem do hotelu Flamingo a začal jsem s hraním. Po pár hodinách s celkem slušnou sumou v kapse jsem uvážil, že bych už to měl zabalit. Vzal jsem si vyhrané prachy a vyšel jsem ven z baru.

Bylo to tu tak přeplněný poldy, že jsem věděl, že ani Mike nebude podstupovat takový risk, aby mě tu sestřelil. Jak jsem se tak procházel okolo, všiml jsem si, že se spustily Bellagio fontánky. Stál jsem na jedné straně ulice a zadíval se na ně, na chvíli jen pohlcen jejich krásou, když tu najednou jsem spatřil něco, co mnou doslova otřáslo. V davu lidí, obdivujících fontány, se procházel Mike.

Do. Psí. Prdele.

Ze všech těch lidí v celém tomhle posraném městě, zde byla ta jedna jediná osoba, kterou jsem vidět nechtěl, a by přímo přede mnou. Zatím si mě nevšiml, a tak jsem se snažil vyplížit na druhou stranu ulice. Svou baseballovou čapkou jsem si snažil trochu zakrýt obličej a sledoval jsem ho, vždy jen pár kroků za ním, aby si mě nevšiml. Namířil si to do hotelu Aria a vešel dovnitř. Počkal jsem tak minutu a pak jsem ho následoval. Zrovna jsem ho zastihl, jak jde do výtahu.

No to mě poser, teď vím, kde se schovává. Něco ze shora se nade mnou slitovalo a dalo mi ho přímo před nos. Zašel jsem na recepci a řekl jsem té ženské, co tam pracovala nějaký příběh, který jsem si v té chvíli vycucal z palce, o tom, jak jsme se s kámošem omylem rozdělili na cestě a já potřeboval vědět, jestli zde přespává. Zadala nějaké věci do počítače a dala mi číslo jeho pokoje. Nemohl jsem mít více štěstí. Čím více jsem nad tím přemýšlel, tím více smyslu mi to dávalo. Kdybych byl on, taky bych se ukryl v nejpřeplněnějším hotelu ve Vegas, aby byla šance na moje dopátrání mnohem nižší. Poděkoval jsem jí za informace a šel jsem ke svému autu, abych se vrátil do svého motelu.

Vzal jsem si pár volných obálek a do jedné z nich strčil ATM se vzkazem.

„Red Rock Canyon, 6 hodina, za dva dny, vezmi to tou hezkou zkratkou po White Rock Mountain a zatoč doprava. Jeď dál, dokud se cesta nezmění jen na prach a bahno. Na straně silnice uvidíš zaparkované starší auto. Budu na tebe čekat, máš babu ;).“

Zaběhl jsem do hotelu Aria s obálkou v ruce a namířil si to rovnou k jeho pokoji. Výtahem jsem vyjel o patro nahoru. Napsal jsem na tu věcičku „Mike“ a vytáhl izolepu, kterou jsem vzkaz připevnil na dveře jeho pokoje tak, abych nevydával žádný šramot. Modlil jsem se, aby to nikdo nevzal. Tohle byla má šance to všechno konečně skončit.

Vyběhl jsem ven a naskočil do auta. Jakmile jsem dojel na motelový pokoj, začal jsem se připravovat. Vytáhl jsem svoji 50 cal a začal jsem ji čistit, od zásobníku pod držadlo. Teď jsem to nemohl posrat. Sestavil jsem zbraň zase dohromady a zpozoroval, že mám na tváři zase ten široký úsměv.

Fajn lidičky, už jsme skoro u konce, doufám, že vydám ještě jednu nebo dvě části příběhu. Opět se omlouvám, že přidávám díly tak pozdě, zítra určitě vydám další část, dávám vám své slovo. Opět vám děkuji za přečtení, uvidíme se příště.

7 komentářů: „The day I hired a hitman (5.díl)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s