Document Recovered From The Marianas Trench

Dokument, vyjmutý z Mariánského příkopu

(Povídka od Dr. Gearse, ilustrace vybrány z deviantartu Alexandreev)

Musím tohle zapsat, protože věci většinou zapomínám a myslím si, že to, co jsem dneska slyšel, bylo důležité. Ne pro mě, ani pro lidi na současné Zemi, ale pro někoho v budoucnu, kdo ví, jak s tím zaházet, to bude užitečné.  Až budu hotov, zatěsním to nějaké trubky, obalím to voskem a hodím to do průrvy. Možná si to jednoho dne někdo přečte a zkusí dát věci zase dohromady. Jestli bude moct.

Nejradši bych začal od začátku, ale upřímně nevím, kdy přesně začal svět končit. Mohly to být roky před posledními krůčky ke konci, nebo se to stalo prostě všechno najednou. Všechno bylo tak ponuré, s teplejším vzduchem, chladnějšími moři, příliš mnoha plynu a lidmi, dalo se to ututlat po dlouhá léta, než si toho veřejnost konečně všimla. To, co si já a všichni ostatní pamatujeme nejvíce, byla ta chvíle, kdy se potopila Disney Magic. Teprve tehdy, co si tedy pamatuji, si lidé uvědomili, že to může být ještě mnohem horší, než to vypadá.

Disney Magic byla velká okružní lodi, jedna z těch, co objíždí ostrovy a tak. Jednoho dne začaly noviny doslova šílet o tom, jak se potopila, když se snažila dostat do přístavu. Divné na tom bylo, že se dlouho neobjevilo žádné video. Objevily se fotky, ale žádná z nich nezachytila, jak se loď potopila. A pak, se najednou objevila nahrávka a zpravodajské kanály je začaly ihned pouštět. Musím podotknout, že byli tak rozjaření, že ji ani nejdřív kontrolně neshlédli.

Loď se jen tak poklidně vznášela na hladině, okolo ní kroužily malé loďky, vypadalo to jako sen každého cestovatele, když tu se najednou všechno zastavilo. A myslím tím, jako když zastavíte film, jakoby to všechno narazilo do obří hory. Bylo vidět, jak lidé padají přes palubu, věci na lodi sjíždí přes okraj do vody, prostě chaos. Tak to zůstává po dobu několika vteřin, když tu najednou se voda za lodí začala pěnit. Lidé si nejdřív mysleli, že to je jen motor, snažící se znova nastartovat… a najednou se objevila ta ruka.

Nejsem si jistý, zda to byla ruka, spíše jen nějaká zdeformovaná končetina, a musela mít alespoň 100 stop na délku. Vyzdvihla se nad trup lodi… a prostě ji rozsekla na dvě části, jakoby jste rozepnuli zipem mikinu a viděli jste uvnitř ty stovky, ne li tisíce lidí, jak zděšeně pobíhají a křičí… bylo to příšerné. A najednou sebou něco škublo, objevil se velký ostrý předmět, bodající proti puklině v lodi a pak… to všechno vybouchlo a bylo vidět, jak kameraman odletěl dozadu, zatímco okolo něho poletovaly odtržené zbytky lodi… a pak to skončilo.

 Vzpomínám si, jak jsem tu jen seděl, ztuhlý, s pohledem upřeným na obrazovku, sledujíc prezidenta, jak vyhlašuje stav pohotovosti. Myslím, že tak do dvou, tří dnů se celkové vysílání dostalo do rukou vlády, ale mohl to být i týden, nejsem si jistý. Internet byl zablokovaný a jediné, co se na prázdných stránkách, které jste chtěli navštívit, objevilo, bylo

„Zůstaňte v klidu, vše je pod kontrolou.“

Nejdivnější na tom bylo to, že se život vlastně ani moc na tu dobu neměnil. Stále přicházely účty, stále jsme museli chodit do práce a do škole, všechno jako při starém. Jen bylo vidět více vyděšených obličejů a rozhovory byly mnohem podivnější.

Docela brzy se k nám donesly zprávy o tom, že jsou evakuována celá města, že se objevil mor nebo povstání, teroristické útoky nebo podobné noční můry. Můj bratr z jihu řekl, že se musel přestěhovat, protože se objevil obrovský lesní požár. Podivné bylo to, že říkal, že se oheň pohyboval trochu zvláštně.. vypadalo to, že přímo vyhledával plyn, benzin a suché křoví, a také se nerozléhal po krajině rovnoměrně. A poté, po nějaké chvíli, přísahal, že spatřil něco, co vypadalo jako dvacet stop vysoký muž z ohně, požírající všechno, co mu přišlo do cesty. Hovor skončil okamžitě, co to řekl. Od té doby jsem s ním nemluvil.

A postupně se věci zhoršovaly. Lidé se neustále stěhovali, a nebyla žádná spolehlivá možnost, jak spolu komunikovat, takže jsme ani nevěděli, jak špatné to doopravdy bylo. Ale stejně, lidé si mezi sebou předávali informace a bylo to děsivé. Šílené věci, opravdu, zprávy o zombie na severu, běsnění na východu, místo blízko oceánu, kde byla oživlá země a požírala lidi zaživa, kult křičící věci o druhém příchodu Boha a zabíjení lidí, aby si ho uklidnili… Snažil jsem se od lidí stahovat více a více, jen abych si získal nějaký ignorantský klid v duši. Jak se na to zpětně dívám, zachránilo mi to život.

A nakonec, poslední den, jsem se vzbudil a na mém okně byla krev. Z venku jsem slyšel, jak se tam odehrává šílenství… křik, řinčení, výstřely a pach pálících se drátů. Schoval jsem se. Nestydím se za to, přiznávám to, zanechal jsem člověka venku hnít a schoval jsem se skoro na celý týden, ještě dlouho poté, co ty zvuky ustaly. Po pátém dni, přestaly dodávky elektřiny a plynu, stejně tak jako tekoucí voda. Když jsem na tom začal být se zásobami špatně, vystrčil jsem nos ven a spatřil jsem, že celá západní strana světa byla pryč.

Teď jsi nejsem přímo jistý, jestli je pryč, ale je sráz třicet stop od mého domu a nevidím na jeho dno. Také nedokážu dohlédnout na druhou stranu pukliny, takže podle mého odhadu a toho, co jsem viděl, je pro mě část světa pryč.

Předměstí, na kterém jsem žil, vypadalo jako válečná zóna, samá krev a poničené věci, rozbité domy… ale žádná těla, což mi připadalo divné. Prohledal jsem domy a sehnal nějaké jídlo, pak jsem se vrátil k sobě domů.

To jsem dělal po nějaké dobu. Nejsem si jistý, jak dlouho, vážně si nevzpomínám. Mohly to být roky, možná jen pár měsíců, těžko říct. Někdy se slunce jen tak pohupovalo na jednom jediném místě a já měl pocit, že to byly měsíce.. někdy se přihnala oblaka a nemohl jsem vidět na metr před sebe.

A jsou… jsou to také nějaké věci. Uslyšel jsem první zvuky, a domnívám se, že mají velikost člověka a vypadají, že jsou z kovu. Další, menší věci, někdy pobíhají podél sutin, takže se snažím to tu čistit a vypadat nenápadně. Jednou, jedna věc, která vypadala jako brouk o velikosti kočky, vylezl, podíval se na mě vykřikl „STOP!“ v perfektní angličtině. Skrýval jsem se v domě na dalších několik dní.

gonzo_by_alexandreev-d8z6y6d

Poletují tu někdy také věci, podobné vzducholodím. Mají malé hmyzí nožičky na spodku a vypadají trochu jako larvy, ale mají po celém těle oči. Když sestoupí na zem, sežerou úplně všechno v dohledu, jinak zůstávají ve vzduchu. Jedna z těhle věcí zrovna odletěla pryč, když jsem našel toho poraněného muže.

Byl celý vypracovaný a vypadal jako jeden ze členů S.W.A.T. týmu, které jsem někdy viděl v televizi, ale jeho oblek byl roztrhaný. Odnesl jsem ho k sobě domů a popovídali jsme si.

Říkal, že lovil tu broučí bytost, co vypadala jako vzducholoď, ale byl napaden. O nic se neprosil, ale vypadal, že je ve svém posledním tažení. Tak jsem ho nakrmil nějakými fazolemi z konzervy a vodou a vypadal, že se začal vzpamatovávat. Zeptal se mě, kdo jsem, jestli jsem v pořádku a tak. Vypadal celkem šokovaně, když jsem mu řekl, že je první člověk, kterého jsem viděl od té doby, co východní část světa zmizela. Řekl, že nezmizela, jen byla přemístěna, jen mi neřekl, co tím myslel. Pomohl jsem mu ho ošetřit a stále jsem se ho ptal, kdo vlastně je, ale on mi to nechtěl říct. A nakonec si řekl, že na to kašle, že jeho rozkazy stejně nebyly moc dobré a konečně se rozpovídal.

Řekl, že pracuje pro nějakou Nadaci nebo tak něco, a že jsou kombinací vězení a vědeckého centra. Řekl, že byl jeden z agentů, co se snažili najít tyhle podivné věci a držet je dál od lidí. Říkal jsem mu, že má zatraceně těžkou práci a on se jen zasmál. Sdělil mi, že se něco stalo a že tyhle věci uprchly, tím se Nadaci vymkla kontrola z rukou. Údajně se téhle situaci říká “GH-0 ‚Dead Greenhouse‘ scenario”.

scp_682_by_alexandreev-d9923kk

Zeptal jsem se ho, co to znamená a on mi věnoval jeden dlouhý pohled před tím, než pokračoval. Řekl, že je to situace, kdy všichni na světě zemřou, ale planeta samotný je stále v pořádku a dá se na ní žít. Zeptal jsem se, co to má za účel, když jsou už všichni mrtví a on se tak zvláštně usmál. S trochou nedůvěry a naděje jsem se zeptal, jestli vůbec ještě někdo na světe žije a on řekl, že ano, ale že jsou tito lidé opatrně rozmístěni po celé zemi a uskladněni. Poté jsem jen tak seděl a snažil si to v hlavě všechno uspořádat, zatímco se muž protahoval a kontroloval poranění. Začal si nandavat boty, když jsem se ho ještě dodatečně zeptal, co se bude dít teď.

Řekl, že teď musí „zrestartovat“ všechny věci. Údajně mají technologii, se kterou mohou obnovit skoro všechno a že vytváření lidí je celkem jednoduché. Sdělil mi, že musí vyčistit Zemi od těch věcí a uskladnit je, postavit znova zničená města a zalidnit je. Bude to trvat velmi dlouhou dobu, ale vrátí to věci do stejného stavu, jako byly před tím. Že mohou i obnovit vzpomínky a podobné věci. Jen jsem seděl, ztuhlý a ohromený, zatímco se oblékal a balil si věci, jakoby o nic nešlo. Řekl jsem mu, že je šílený, že není způsob, který by se dali lidé přinutit jen tak zapomenout, že se to dá jen smést ze stolu. Zastavil, podíval se na mě a usmál se.

„Proč ne? Už jsme to jednou udělali.“

Nevím, jestli byl ten muž šílený nebo ne, ale popravdě si myslím, že byl při smyslech. Když odcházel, řekl něco o tom, že můj dům dají pod vodu. Prosím, nenechte je mě jen tak odstranit z povrchu země. Nenechte je nás schovat. Zkuste toho najít víc, vím, že byli lidé, co se snažili za sebou něco zanechat. Nenechte zničit svět kvůli marnivosti.

Pamatujte si nás.

7 komentářů: „Document Recovered From The Marianas Trench

  1. Dobrá práce Eyes Jackie. 🙂
    PS: nepřipomíná vám to Hru: Horizont Zero? Ťemi stroji a resetováním země?
    PPS: omlouvám se za gramatické chyby (píšu na mobilu), jestli tam nějaké jsou. 🙂

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s