Feeling weird inc.

Je to.. zvláštní

Zase sedět u notebooku, s prsty na klávesnici a s očima upřenýma na bílo, které brzy vyplním písmeny. Skládám slova za sebe jako v cizím jazyce, je to těžké, strašně těžké, ale.. něco uvnitř mě chce, abych psala dál. Protože prsty se brzy rozepíšou a má mysl tomuto jazyku brzy přivykne. Doufám v to.

Než k tomu dojde, myslím si, že stručně a jasně vám vysvětlím alespoň střípek ze situace, ve které se momentálně nacházím, na tomto statusu z facebooku mého blogu..

Záznam celé obrazovky 18.09.2017 211014.bmp

Děkuji moc vám všem, co mě přivítali zpátky přívětivými komentáři, e-maily a zprávami do chatu, děkuji vám tak strašně moc.. ^^

Prázdniny skončily skoro už před půl měsícem a od té doby.. to jde se vším z kopce. Ve světě se objevili nacisti, obnovil se rasismus, Taylor Swift vydala naprosto příšerný song a.. v mém světě se přetáčí hodiny a všechno se vrací tam, kde to bylo minule.

Prázdniny byly skvělé, nestihla jsem toho zrovna moc a ztloustla jsem, ale strávila jsem alespoň část těch 2 měsíců se skvělými lidmi a mohu s potěšením říct, že jsem do depresivních epizod nespadala, dokonce na mě nečíhaly žádné panické záchvaty…

Koukám, že za každou věc, která mi dělá v životě dobře, musím platit.

První školní den byl úžasný. Opět jsem se sešla se svými přáteli, dostali jsme novou třídu i učitele, a dozvěděli se, že konečně nebudeme mít fyziku a chemii. Děkuji komukoliv, kdo na nás tam nahoře dohlíží, alespoň za tohle uvolnění. (I když jsme dostali podnikovou ekonomii, politologii a účetnictví.)

A druhý den mě to potkalo na schodech.

Zřejmě jsem vám nikdy neříkala o člověku, který byl jeden z velké trojky lidí, co mě dostali v roce 2015 do nemocnice s psychickým stavem. Jeho jméno je Lukáš a je to ta nejodpornější, egoistická a povrchní bytost, která na téhle planetě existuje.

Z Biskupského gymnázia, kde se mnou pobýval, jsem po ukončení 2. ročníku utekla a přešla na školu snů. A on mě dohnal. Do sousední třídy.

Nebudu vám nic nalhávat, byla jsem z toho dost.. v prdeli. Místo, kde jsem se cítila bezpečně a v pohodě jsem najednou sdílela s touhle zrůdou. Jakmile jsem měla možnost, šla jsem se vybrečet na záchod. Po dvou měsících bez jediné újmy jsem měla první panický záchvat.

Z prvotního šoku mě uklidnilo hned několik faktorů. První byl ten, že mám úžasné spolužáky, kterým jsem kdysi dávno o Lukášovi vyprávěla. Podpořili mě, nosili mi o něm zprávy a říkali mi, kde ho viděli a hlavně – společně jsem ho roastili. Nechci být sentimentální a udělat jim proslov o tom, jak strašně je miluji, asi jim prostě jen na Vánoce napeču buchtu a do lahve s Dobrou vodou dám vodku.

Ani nevíte, jakou mi udělalo radost to, že jsem zjistila, že ho potom začala nenávidět polovina školy, a že jsem za to nemohla já, ale jen on sám. Asi vám do oka nepadne kluk, co ošahává holky, při představování při hodině vytáhne na sebe jako první věc to, že jeho táta vlastní 4 firmy a že každý, kdo nemá Blackberry jako on je chudá nula.

Ráda bych vám řekla, že si teď jen z čiré zlosti a zoufalství vymýšlím, ale zklamu vás. Lidi okolo mě za mnou chodili a byli šokováni, že jsem s ním vydržela 2 roky ve stejné třídě.

Karma ho zatím žere zaživa, ale zase mám ten pocit, že mi ho sem osud neposlal jen náhodně. Necítím se ani teď, když vím, jaký má teď status na škole, bezpečně. Je to jako když kurníkem prochází liška a ona jen ví, že já jsem ta slepice, která je raněná a nemůže utéct. Bojím se, že by na mě něco řekl, že by mi všechno dobré, co jsem na téhle škole získala, zničil.

2015-02-05 12.41.04
Gymnázium bylo peklo. Tohle byla jedna z mála věcí, co lidi psali na dveře toalet a vždycky mě fascinovalo, kolik nápisů tam bylo o tom, jak strašně chtějí odejít, ale nemohou…

A tahle záležitost s Lukášem není jediná věc, která mě děsí a vrací do depresivního stavu.

Zní to.. pošetile a jakože se chlubím, ale chci být s vámi jen upřímná. Každý den posledního měsíce, kdy jsem se musela na své tělo dívat v zrcadle, byl těžší. Nabrala jsem váhu a je to vidět na stehnech, bože, vidím strie a vidím, že tohle není normální…

Vím, že jsem tlustá. Moje máma mi to říká každý den.

Předhazuje mi, že váží stejně jako já a je o deset centimetrů vyšší, předhazuje mi, že jím málo tohohle a moc tohohle, že se ohledně cvičení vymlouvám na svůj zlý tlak, že skončím zle..

Bylo to zlý. Hlavně v Turecku.

Byli jsme v hotelu a vycházení ven bylo.. pro mě riskantní.

Měla jsem pocit, že na mě všichni civí, že koukají na to, jaká obrovská stehna mám, kolik tuku mám na břiše, že mám tlusté velké tváře a tři brady. První den to byly plavky, další den jsem přes hruď nosila šátek. Poté jsem chodila ven výhradně v šatech.

Zůstávala jsem na pokoji a díky grafickému tabletu a notebooku s filmy jsem se měla alespoň čím zabavit. Zrcadla jsem přecházela svižným krokem.

A… yeah, nějak to vygradovalo k tomu, že jsem si začala rapidně upravovat jídelníček.

Když jsem kdysi mívala hodně zlé depresivní epizody, neměla jsem chuť k jídlu. Pamatuji si na to, jak jsem jednoho dne prostě.. zapomněla jíst. Pila jsem jen vodu a když jsem najednou večer spadla na zem a nemohla se hýbat, věděla jsem, že jsem to přepískla.

Máma mi přinesla polévku s chlebem, po které jsem zázračně ožila. Ale dál jsem pořádně nejedla. Prostě jsem na to nemyslela, dělala jsem to nevědomě.

Tak jsem se rozhodla dělat to vědomě.

V rodině se obecně ví, že mám smrsklý žaludek, takže si nevšimnou, když jsem začnu jíst jen slunečnicová semínka a broskve.

Bohužel si všimli. Nyní mě máma nutí, abych jí volala ze školy, aby se ujistila, že jím. Musím jí psát věci, co jsem snědla za den, do kalorických tabulek, co vidí přes internet. Každý večer mi dává kázání o tom, že budu akorát tlustá a ošklivá, když nebudu poslouchat její rady.

Nejhorší je na tom to, že já.. tohle období, které šlo přes prázdniny a kus září, ukončila a snažím se jíst. Ale očividně 2000 kalorií za den je pro ní málo.

Dělá mi dobře, když cítím, že nejím, ale snažím se to překonat a něco do sebe nacpat i když to znamená, že se budu cítit zle psychicky i fyzicky. Je to vyčerpávající. Jíst, kontrolovat kalorie, pít, snažit se cvičit a stále koukat do zrcadla na to, jak oškliví jste a i když se snažíte, nedokážete s tím nic udělat, protože na to prostě nemáte, protože vaše tělo se chce samo zničit.

Protože se nenávidíte.

A všechno to vrcholí v jeden veliký strach.

Co.. když to neskončí? 

Všechno se opakuje pravidelně každý podzim.

2012 - stranění od lidí a přesouvání pouze ke čtení knih

2013 - bludy

2014 - začátky klinické deprese

2015 - psychické sesypání a pobyt v nemocnici

2016 - pokusy o sebevraždu

2017 - ?

Každý rok.. se to jen zhoršuje a já se bojím, co přijde, když jsem si minulý rok sáhla na život..

Bude to horší? Určitě ano. Tak to v mém životě přece chodí.

Chodím na terapie s pár holčinama, vždycky jsou to dívky s anorexií a já jediná jsem tam s depresemi. Omílám svůj životní příběh neustále dokola jako vinylová deska až jsem přišla k uvědomění, které pramení z toho, že jsem si zvykla… na to, že ten příběh vyprávím a připadá mi normální, zatímco lidem lezou oči z důlků.

Já… jinak žít nedokážu.

Nikdy jsem nežila jinak, než sama nebo v depresi. Přišlo mi to přirozené, přišlo mi normální, že každý večer člověk usíná s obličejem slaným od horkých slz, že je normální brát v potaz to, že si někdy proženete hlavu kulkou. A přišlo mi děsivé, když jsem najednou byla šťastná, protože jsem věděla, že ihned nato budu platit. Ihned nato se něco posere.

Bolí žít ve smutku, který se prolíná světlými okamžiky, ale neznám život bez té šedé clony a světlo za ní by mě pravděpodobně spálilo. Je to strašná ironie, že to bolí ale přitom bez toho nedokážete žít.

Pravděpodobně budu jen… chodit dokolečka a užívat si ty hezké okamžiky. Když žijete v temnotě, dokážete lépe ocenit krásu světla.

Jo… tohle sepsat bylo těžké. Nosím to v hlavě už dlouho a blog mi vždycky byl místem, kde jsem mohla hodit své myšlenky a nemusela jsem se za ně stydět.

Slibuji, že tohle bude na dlouhou dobu (doufám), poslední depresivní výkec, vím, jak moc je nenávidíte…

Chci zase začít psát. Doporučila mi to i psycholožka. Je to fakt hrozný, když máte v hlavě vizi ale na papír to nedokážete přendat, ani kdybyste se zbláznili.

Děkuji moc za to, že trpíte mé chování. Někdy vám to vrátím. Nevím jak, ale.. bude to brzy.

Mám vás moc ráda ♥

32 komentářů: „Feeling weird inc.

  1. Máš to těžké Jackie. Je mi líto že to musíme mít až takhle těžký ale úplně jak si začala mluvit o tom jídle a tloušťce tak jsem se v tom viděla. Máma s tátou mi furt říkaj že jsem strašně tlustá a abych nejedla to co jím. Jenomže já vlastní peníze nemam a jím jen to co oni kupujiu domu a pak mě za to pérujou. Tak jsem se rozhodla nejíst vůbec, jen pít vodu a jablka. Rodiče jsou hrozný ignoranti takže mi dal říkaj jak jsem tlustá ale kdy nebo co jim už je nezajímá. Takže máme to podobný až na to že mamce teda nemusim nic posílat nebo tak protože je to jednoduše nezajímá což mě na jednu stranu mrzí ale na druhou jsem ráda. Držím ti palce Jackie, jsi skvělá blogerka a píšeš moc hezky

    To se mi líbí

    1. Darling, doporučuji ti jíst pořádně, klidně ti zkusím napsat nějaké věci do správného jídelníčku, když mi dáš e-mail, nebuď trubka jako já a nepřestávej jíst pořádně 😀
      Fakticky to za to nestojí, dostávám za to sprda jak od rodičů, tak od svého těla, brzy se z toho organismus složí a zbude z něj jen polomrtvá troska..
      Prosím, dej na sebe pozor :<

      To se mi líbí

  2. To je vporiadku Jackie.. keď sa potrebuješ vysťažovať tak sa vysťažjj.. len sa ti uľaví.. a neboj.. dáš to.. všetci ťa vítame, prejeme ti veľa vaľa šťastia a držíme ti pazúre 😉 Love ya hun

    To se mi líbí

  3. Jsem tak štastná že si zpátky! x3 A neboj se,když máš něco na srdci co tě tíží,nám to můžeš klidně říct ^^ (respektive to sem napsat,chápeme se). Tvoje články mi chyběly,a navíc když si odešla ty,tak začali nějakým způsobem odcházet další lidi a bylo mi to líto(i když chápu že každý má své důvody),každopádně vítej zpátky a těším se až tu přibyde další článek,ať už o tvém životě,tvých myšlenkách nebo nějaký překlad,držím tlapky a hodně štěstí ❤

    To se mi líbí

  4. Jsem ráda, že jsi zpátky, Jackie. To, co tady píšeš znám moc dobře -taky trpím depresemi a též úzkostmi už od dětství a můj život se většinou skládá z temnoty, která se prolíná světlem… sleduju různé motivační weby, řečníky a tak dále, ale stejně to moc nepomáhá, jen někdy na chvíli… jinak mi hrozně chyběly tvé članky a těším se na nové… jsi super blogerka a držím ti palce

    To se mi líbí

  5. OMG jsi zpátky, to je super. Tvoje depresivní výkeci mi ani nevadí, protože vidím, že jsme na tom podobně. Rozhodně s blogem pokračuj! Tohle je můj jediný oblíbený blog, který neobsahuje sračkojdní články a text (jako například můj blog 😄). Jsi prostě NEJLEPŠÍ 😘💖😍👌⭐

    Líbí se 1 osoba

  6. Nechci se vyjadřovat k těm depresím, protože jsem až moc optimistický člověk a tuším, že ti není dvakrát příjemné slyšet optimistické kecy,so chci jen říct, jsem ráda že si se vrátila 🙂

    To se mi líbí

  7. Jackie….. Prosimtě,chápu tvé problémy,ale uvědomuje si,že se nesmíš podceňovat! Jen se podívej kolik lidí ti píše! Kolik lidí tě má rádo! Hlavně prosím nedopadni jako Hannah v 13.reasons why. I tvoji rodiče to určitě nemysleli zle! Vážně říkám to upřímně. Jinak najz,že jsi zpět.

    To se mi líbí

  8. Přečetla jsem celé a musím říct, že jsem neskutečně ráda, že jsi se vrátila. Sledovala jsem už starý blog a mám vše přečtené i na tomhle. Jen jsem chtěla říct, že kdykoliv si budeš chtít na něco postěžovat, vypustit myšlenky nebo prostě jen napsat své pocity, tak to napiš. Je to tvůj blog a ty si sem můžeš psát co chceš a ať je to cokoliv, tak se to vždy strašně dobře čte. Nezapomeň, že tady tě lidi mají rádi a že máš strašně moc lidí, co tě sledují pravidelně. Přeju ti ať se z toho dostaneš a vím že to zvládneš. Jinak se mi hrozně moc líbí jedna věta, kterou jsi zde zmínila a to že Když žijete v temnotě, dokážete lépe ocenit krásu světla. Ze všech blogů a různých stránek o těhle vecěch, mi přišla jako nejlepší. Jsi fakt talent ❤

    To se mi líbí

  9. What? Takže Jakie pokračuje? KURVA JA SOM TO NIEKDE V KOSTIACH CÍTILA! 😀 Tak a teraz sem budem chodiť každý deň, tvoje úžasné články si zaslúžia podporu rovnako ako ty, si proste úžasný človek. ^w^
    Keď som to čítala, chcela som ti toho toľko napísať, ale… Ja už ani neviem čo, prepáč mi to prosím. 😅
    Možno to znie blbo, ale keď píšeš článok o svojich myšlienkách, celkom ma to, mhh, ako to povedať… Baví čítať? Nie, to nie je asi to správne slovo. 😂 Ale ja si tie články vždy rada prečítam a snažím sa s tebou súcitiť, je mi ťa fakt ľúto, aj keď viem, že niesi ten typ človeka, ktorý chce, aby sme ťa ľutovali. Ale už sa aj stalo, že som sa pri tom rozplakala (yep i’m big crybaby :’c xD).
    Good luck Jackie, tvoj návrat mi spravil deň. ^w^

    To se mi líbí

      1. Jsem ráda, že jsi zpět, doufám, že budeš v pořádku, jsem ráda, že pokračuješ v blogu, ale hlavně dělej to, co chceš ty, a ne to, co po Tobě chtějí/očekávají ostatní, proto jsem Ti nepsala jako ostatní: „Pokud nebudeš psát, tak se zabiju,…“ atd, znáš to… Protože na Tebe nechci tlačit ani Tě psychicky vydírat, když vím jak na tom jsi, tedy alespoň podle toho, co píšeš… Každopádně drž se. Podporuji Tě, ale do ničeho Tě nenutím.

        To se mi líbí

  10. Jackie, promiň, ale kde jsi tlustá? 😀 Ty, že jsi tlustá? Vážně? Ty jsi úplné vyžle, jako vím, že je móda vypadat jako anorektická „kostlavina“ nebo mít dokonalé ploché ne-li propadlé bříško či být fitness královna jako nějaké (porno)herečky nebo naopak mít nereálné tvary nějaké s prominutím kreativní kreatury jako všechny ty Kardashianky (ani nevím jak se píší, nic proti) – Myšleno velká prsa, ploché břicho, mega zadek /s prominutím jak valach/ a štíhlé nožičky jak lolitka/srna, a tak… Ale, jedno si musíme všechny uvědomit ony do sebe investují „těžké“ peníze jako plastické operace, estetické zákroky, liposukce, a tak dále, prostě „ženské zbraně“ (permanentní make-up, umělé řasy, umělé vlasy, umělé nehty, umělá prsa, umělý zadek…), mají tu nejlepší péči, drahé oblečení, šperky, módní doplňky,… a hlavně to, co vidíme je upraveno v různých programech, proboha jsou to jen filmy, TV, seriály, videa (videoklipy), obálky časopisů a fotografie, kdy konečně všem dojde, že je to filtr a tuna předraženého make-upu. Jasně, možná některá se narodila jako dokonalá barbiena, jiná si vydřela hodinami „ve fitku“ (a třeba kurzem líčení a pózování pro dokonalou fotografii), ale je tu stále velké procento žen/dívek, které si onu krásu „vymodelovali“, stačí jen, když si žena nalíčí polovinu obličeje (power of make-up) a hned vidíme neskonalý rozdíl, a takhle je to i u fotografii, stačí zeštíhlovací legíny či korzet/push-up podprsenka, zatáhnout břicho, vzít si podpatky a je modelka na světě, no, každopádně toto rodí generaci zakomplexovaných slečen, co uvěřily, že, když nebudou mít dvacet kilo i s postelí a na sobě tunu make-upu, tak ve dvaceti z nich bude chlupatý nechutný „zlobr“ o kterého si ani nejošklivější bubák neopře kolo. To neznamená, že by žena o sebe neměla dbát, ale s mírou, a ne, že voní jako celá parfumérie přes celé metro, samozřejmě deodorant se má používat, ale sprchu to nenahradí. Hlavně Jackie, ty nemáš ani obezitu či morbidní obezitu, ty jsi normální štíhlá slečna, nevím, za co by jsi se zrovna ty měla stydět, nechápu ani Tvou mamku jak Ti to vůbec může říct. Jako kam se poděla ženskost a boky (jako skříň)?! To všechny musíme být vyhublá kostnatá monstra aby jsme splňovali požadavky společnosti? :DDD Žena má být žena, jen se podívejte na Věstonickou Venuši, to byla „baculka“ a nikomu to nevadilo, bylo to prostě žena jak se patří, taková machna, ale to ty Jackie nejsi, bojím se, že se Ti to může vrátit a může se u Tebe projevit mentální anorexie či bulimie…
    A na to, aby z Tebe byla kostra na to jsi moc mladá, krásná a hlavně inteligentní a skvěle píšeš, nechci Ti lézt do určitých partii, ale nenech se strhnout většinou a buď sama sebou, je důležité, že se ty cítíš dobře.
    Měla by jsi se mít ráda, už jen za to, jak skvěle píšeš, a vzhled je jen, něco povrchního, mělkého, pokryteckého, plytkého, stupidního, i když to každý řeší. Třeba jako já teď, když Ti píši, že jsi krásná, taková jaká jsi a pak napíši, že na vzhledu nezáleží.
    Hlavně se podívej na sebe a na svou mamku, třeba také trpí nějakými komplexy. Upřímně, ten, kdo říká o někom, že je tlustý nebo o někom říká ošklivé věci je jen sám na sobě nechce vidět a je zakomplexovaný žárlivý „hater“.
    Mě zase štve, to, že lidé ztratili celkem soudnost a sebereflexi, že nějaká zakomplexovaná slečna jiné slečně napíše k fotografii třeba na Facebooku či Instagramu nějaký ošklivý komentář, aniž by si nejprve zametla před vlastním prahem, přitom může tím komentářem způsobit ošklivé trauma, poruchy přijmu potravy či smrt, kolik dívek spáchala sebevraždu z důvodu, že jim někdo řekl něco ošklivého.

    To se mi líbí

  11. Deprese jsou ZLO, tak jako poruchy přijmu potravy, všechny tyto psychické nemoci jsou to největší zlo.
    Vím, že člověk s depresí nepůjde cvičit, běhat, člověk s těžkou depresí je rád, že je rád („rád“ samozřejmě v uvozovkách), že se vykoupe, vyčistí si zuby a udělá si základní hygienické úkony.
    Jsou lidé, co leží v propocené posteli, kde zvrací, kálejí a pomočují se, nejsou schopni vstát z postele a dojít si na toaletu, vykoupat se a najíst se. Hlavně, to, že někdo leží neznamená, že spí, často jsou zde poruchy spánku, nespavost, koukání do zdi, nechuť k čemukoliv – třeba i k jídlu, sportu, k životu, prostě ke všemu,… A nejhorší je, když k tomu má ten člověk bolest, bolest všeho, především bolesti hlavy, migrény, někdy je to až chronické… Jsou zde i bolesti, třeba kloubů, zad, proleženiny, a tak dále,… Je nejhorší, když se člověk uzavře do sebe, žije ve svém vlastním světě, deprese, pocit méně cennosti, neschopnosti, nulová motivace, melancholie, únava, smutek, myšlenky na smrt i sebevraždu… Ale nejhorší slovo je LENOST. Ano, nejhorší, co můžete říct člověku s těžkou depresí je: „Ty jsi tak líná svi*ě.“ „Bože, ty nejsi schopná uklízet, neděláš nic, jen celé dny brečíš a válíš se v posteli.“ „Ty si neumíš umýt ty mastné vlasy a učesat si je?! Říká Ti něco čištění zubu?!“ A tak dále,… Jenže, ten člověk s depresí je třeba rád, že vůbec sebral odvahu, sílu a vůli vstát a jít do práce/školy, a je to pro něj opravdu „malý“ (spíše obrovský) zázrak, jenže reakce ostatních je negativní (když vidí neupraveného někdy i špinavého člověka), takže jej demotivuje k tomu, že příště nepůjde do školy či práce, jasně, člověk by o sebe měl dbát, ale pro některé je těžké dojít třeba i zaplatit nájem, obstarat základní potřeby a základní věci… Proto se nesmějte či nepošklebujte lidem na ulici, jako například lidem bez přístřeší, třeba má nějakou nemoc nebo poruchu, neznáte jeho životní příběh ani nevíte/netušíte, co se mu v životě stalo. Lidé soucítí s těmi na kterých je vidět, že něco není v pořádku ihned – navenek, ale již nepochopí ty, co se cítí uvnitř hůře, kolikrát může být patnáctiletému člověku hůře než šedesátiletému, třeba ta bledá neupravená, zanedbaná dívka s mastnými vlasy, co sedí v tramvaji není žádná „feťačka/narkomanka“, ale jen jí je zle, protože má panický záchvat či si prošla nějakou těžkou nemocí, ale jen to na ní není vidět… Ale, ono je lepší jí na celou tramvaj pomlouvat a říkat, jaká je to „špína“ a že, když neumí brát drogy, tak ať je nebere, a že jen zabírá místo pro „těžce pracující důchodce, co jedou do Kauflandu utrácet tisíce“ a tak dále. Je lepší předstírat, že nevidíte, než zeptat se a pomoci. Proto než začnete někomu říkat, že je líny a neschopný jít do fitka nebo si zaběhat, když nemá na fitko, tak se nejprve zamyslete, jest-li není mentálně/psychicky nemocný či jest-li netrpí nějakou psychickou poruchou, jelikož je to stále nemoc, ale lidé raději šikanují slabší než aby jim pomáhali. Ale, nikdy nevíte, kdy se do té situace dostanete a kdy, budete Vy potřebovat pomoci.

    To se mi líbí

  12. Jinak, nechci být hnidopich, ale „Nacisté“ a „Fašisté“ již nejsou, pokud-li tím nemyslíš nějaké „válečné veterány“… Jinak jsou to neonacisté a neofašisté, pak stoupenci ideologie a tak dále, ale Nacisté byli za 2. světové války. Proto slovo „nácek“ (nacista) je velice špatný pojem, jelikož by to měl být „neonácek“ (neonacista), stejně tak jako „fašoun“ (fašista) by měl být „neofašoun“ (neofašista). Jinak, prosím neplést si pojem „Nacismus“, který vznikl v Německu, jako odnož Fašismu, a Fašismus, který vznikl jako ideologie (která sama o sobě není v základu špatná, ale to žádná ideologie není, než se dostane do praxe.) v Itálii. Dále si neplést pojem „Nacismus“ s pojmem „Nacionalismus“, který je (přehnané) vlastenectví, které se zase pleta s (klasickým) vlastenectvím – „Patriotismus“.
    A rasismus se neobnovil, ten tu byl „odjakživa“, je tu stále, a bohužel bude, tak jako xenofobie, stereotypy a tak dále.
    Jen aby se nepletly pojmy s dojmy.
    Tak to je jen taková má malá poznámka.
    Jinak vítej zpátky. x)

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Fa%C5%A1ismus

    http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/neofasizmus-neofasismus

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Nacismus

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Neonacismus

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Nacionalismus

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Patriotismus

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Rasismus

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Xenofobie

    To se mi líbí

  13. Ahoj Jackie! Jsem strašně ráda, že jsi zpátky! Tvoje příběhy se mi čtou stejně dobře jako knížky, což je u mě nepředstavitelný um. Asi vím, jak se cítíš. Asi to teď bude vypadat jako vylévání svých pocitů někam, kam to nepatří, ale…No, prostě vím, jaké to je si připadat ošklivá…V podstatě moc nejím, nejde o to, že bych chtěla zhubnout, to ne, ale já se tak moc nenávidím, že jsem se rozhodla sebe zničit. Pomalu a bolestivě. Moc nejím, moc nespím a mamka o tom vůbec neví. V jednu dobu jsem přestala jíst úplně, začala jsem do sebe sypat prášky jen tak, aby mi to, jak se říká „zhuntovalo“ tělo. Teď už je to asi lepší, sice se pořád nenávidím, nejím a nespím, ale jsem na sebe mírnější. Víš, já se přímé smrti bojím a vždycky jsem se vyžívala v pomalých a bolestivých smrtích, so…Jen prostě chci říct, že vím, jaké to je…Ještě k tomu všemu jeden kluk že třídy (taky Lukáš), kterého všichni nemají rádi, protože on nemá rád nikoho a dává to hodně najevo, mi dělá trable ve třídě (nadává na mě atd.) A přitom já byla ta, kdo jo před spolužáky obhajovala, že není to, co si o něm ostatní myslí…Takže by se dalo říct, že mi vrátil kudlu do zad…
    Každopádně ti držím palce, ať se máš lépe a ať se ti daří!😉

    To se mi líbí

  14. Ahoj Jackie vím jaké to je bojovat s nadváhou. Na základní škole mě díky tomu šikanovali. Celých 9 let už i jako malé děti se mi posmívali. Byla jsem z toho vždycky v prdeli, ale na druhém stupni už jsem to nemohla vydržet. Každou noc jsem chodila spát s brekem, a tak jsem se rozhodla, že zhubnu. Jenže jsem se snažila tak zoufale zhubnout, že jsem přestala jíst. Jedla jsem hrozně málo jídla. Stala se ze mě anorektička 😦 , ale před mamkou jsem to dokázala skrýt velkým oblečením. Začali mi vypadávat vlasy a to mi na mém stavu moc nepomohlo. Doktoři mi říkali, že můžu být rád, že vůbec držím pohromadě a neležím tam někde v nemocnici napojená na přístroje. Bylo to nejhorší období v mém životě. Každou noc jsem brečela, řezala se a myslela jsem že to nevydržím a vezmu si život, protože většinu svého času jsem byla šikanovaná a pořád jsem brečela…Nicméně jsem se přes to dostala, protože jsem měla jít na střední školu, kam jsem se hrozně těšila hlavně kvůli novému kolektivu. Díky bohu už tu nejsou takový kokoti. Všichni mi teďka říkají jak mi to sluší, jak jsem zhubla, jenže teďka mám zase strach z jídla. Musím si počítat kalorie. Vzdala jsem se většiny jídel, co jsem dřív jedla a za každý tučnější jídlo co dostanu do sebe mi je hrozně a chce se mi brečet a někdy i brečím. Je to hrozný boj, který vedu sama se sebou. Mám strach, že zase přiberu a lidi se mi zase začnou posmívat…

    Děkuji za přečtení 🙂

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s