Jackie zase kecá

Hej hej, já vím, že je tohle blog o „horroru“, ale víte, čas od času je fajn zase přeskočit na něco pozitivního nebo alespoň neutrálního. Navíc, nevím proč, ale chtěla jsem tenhle článek udělat už celkem dlouho.

Článek o mých oblíbených kapelách.

Já vím, co si říkáte, že sem mrdnu Arctic Monkeys, Imagine Dragons a Skillet (neříkám tím ale, že to nejsou dobré kapely!) a budu se cítit jako hvězda.

Nah. Popravdě jsem v životě neslyšela, že by jedna z kapel, které vám zde vyjmenuji, někdy hrála v rádiu. Nemám moc ráda takovou tu muziku, která je všude, sice je chytlavá, ale zdá se mi, že je každý song stejný a vždycky se v nich zpívá buď o tom, kolik má zpěvák prachů a nebo zpěvačka o tom, že její silikonová prdel je tak velká, že by s ní mohla louskat melouny.

Už někdy dříve jsem zmiňovala svou neskonalou lásku k Three Days Grace, One Republic nebo Of Monsters and Men, ale o nich určitě slyšíte neustále. Takže.. vám sem hodím pár pěkných bandů, které si udělali speciální místo v mém srdci.

(A ano, ujíždím na indie rocku, nesuďte mě.)

Foals

K Foals jsem se dostala v roce 2013 úplnou náhodou, kdy jsem projížděla různé články na jistém.. well, radši nebudu říkat, na jakém webu, ale jsem moc vděčná, že mě taková náhoda dovedla k tak úžasnému bandu.

Moje poprvé s Foals bylo s videem Late Night a popravdě, dodneška ten song poslouchám a myslím si, že má naprosto unikátní znění, vždycky mi u refrénu naskočí husí kůže.

Od Late Night jsem si udělala cestičku k úžasným písním, jako je My Number, Inhaler, Mountain in my Gates, nebo k mé současně nejoblíbenější skladbě, Out of the Woods, když to uslyšíte, určitě pochopíte, jaký pro mě má význam.

A pokud si myslíte, že jste o Foals už někde slyšeli, je možné, že za to může celkem oblíbená hra Life is Strange. Hru jsem nehrála, ale co vím, je to, že když necháte umřít Chloe, při finální scéně vám zahraje od Foals song Spanish Sahara. A stoprocentně uroníte slzičku.

Foster the People

Trochu známější kapela, kterou jsem poslouchala prakticky od dětství a ani jsem si to neuvědomila. Získala si mě tím, jak jinou a hravou hudbu má, ale může mít naprosto depresivní texty.

Úžasným důkazem je jejich nejznámější písnička Pumped up kicks.

 

Dokud jsem se nezačala pořádně učit angličtinu, neuvědomila jsem si, že tahle píseň je vlastně o klukovi, který sní o tom, že vystřílí svoji školu.

Foster the People je bohužel jedna z těch kapel, u které všichni znají jednu písničku a na zbytek kašlou. A přitom přicházejí o tolik úžasné hudby.

Moje nejoblíbenější je asi Helena beat, a popravdě ani nevím proč. Poslechla jsem si to jednou, dvakrát, a najednou zjistím, že to poslouchám tři měsíce v kuse.

A co bych doporučila vám? Určitě Houdini, Don’t Stop, Best Friend nebo třeba Call it what you want. Hezké poslouchání!

Starset

Ke Starset jsem se dostala přes bývalou přítelkyni, která omylem pustila na mobilu My Demons. Byla to láska na první poslech.

Na tomhle songu jsem ujížděla takové dva měsíce a byl mým úvodem do dalších úžasných songů, jako je třeba Carnivore, Let it die, Point of no return a Dark on me (oh bože, tolik vzpomínek a tolik DEPRESE,PŘI KTERÉM JSEM TOHLE POSLOUCHALA, I WANNA CRY).

Jednoho dne jsme měli udělat referát o své oblíbené kapele, a jelikož jsem tenkrát na gymnáziu hodně na Starset ujížděla, byla to první volba. Song na ukázku jsem vybrala ihned, ale strašně mě sralo, že na Wikipedii (a to je dodnes), není o nich nich napsáno v češtině. Když jsem konečně něco přeložila, celkem mě překvapilo, co všechno jsem se o kapele dozvěděla.

Určitě si všimnete, že jejich videa jsou laděna do kosmického a futuristického tématu, není to jen jejich image, ale Dustin Bates (původně ze skupiny Downplay), zpěvák kapely, je hodně udělaný do astronomie a elektrotechniky, studoval na Ohio university univerzitě. Dokonce dělal výzkum u US Air Force (Letectvo Spojených států amerických) a učil na International Space University.

Je to chytrý chlapík.

Ghost BC

O Ghost BC jsem se zmiňovala už v mém článku o satanismu, ale ne dostatečně. Ghosti potřebují hodně lásky, která se jim zatím nedostává.

Tato kapela je aktivní už od roku 2008, k mé smůle jsem ji objevila až na konci roku 2015, a za to vděčím Tumblru. Když jsem hledala nějaké obrázky se satanistickou tématikou, vyjel mi hlavní zpěvák Ghostů, Papa Emeritus, v té době druhý.

Ptáte se proč druhý?

Well, tato kapela, jak jste si všimli, nosí kostýmy, které jim pomáhají ukrývat jejich identitu. Hudebníci si říkají Nameless Ghouls a rozlišují se podle symbolů, které mají na oblečení.

  • Oheň, ale říkají mu také Alpha
  • Voda
  • Vzduch
  • Země
  • Éter, nebo také Omega

U hlavního zpěváka, (který jako jediný odhalil své jméno – Tobias Forge) se podoba, na rozdíl od Ghoulů, mění. Říká si Papa Emeritus a s každou „evolucí“ se mu celkem drasticky mění vzhled:

Za mě stejně vede Emeritus II., první vypadal jako bezdomovec a třetí.. není prostě tak badass.

Také se může zdát, že každý Papa má vlastní povahu. Zatímco druhý Papa byl děsivý a chladný, Papa Emeritus III. je známý.. tímhle

Ta písnička se jinak jmenuje Zombie Queen, a je fakt pěkná, slibuji.

Tenhle rok ho sebrali přímo z jeviště a na jeho místo nastoupil Papa Emeritus Zero. A bylo to fucking awesome.

Takhle z videa to nevypadá, ale vypadá kurevsky děsivě, I mean…

JUST LOOK AT HIM

Všichni si teď dělají legraci z toho, že je to takovej dědeček, no fun police, který přišel zpráskat svého rebelujícího vnuka přímo na stage.

Nicméně, moje úplně první písnička od Ghost BC byla Depth of Satan’s eyes, ale myslím si, že za zmínku stojí více Monstrance Clock. Je to nádherný song.

Na téhle kapele si vážím toho, jak jiní jsou od ostatních satanistických bandů.

Švédsko, což je rodná země tohohle bandu, je známá uřvanými metalisty, a tak si asi při pohledu na ně si budete myslet, že je to trash metal plný řvaní o obětech pro pána pekel, ale ne. Zní jako překrásný 80. metal, který je protkán rockovými prvky.

Také texty jsou jemné a nevulgární, a přitom mají satanistický podtext. Monstrance clock? Píseň o ženském orgasmu (jak už jistě víte, žena je v Satanismu rovná bytost s mužem a je vychvalována).

A následující píseň He is? Opěvování Satana.

Doporučila bych song jako Year Zero, Cirice, Square Hammer, If you have ghost a Ghuleh/Zombie Queen.

A chtěla bych ještě vychválit fanbase tohohle bandu, kde se najdou naprosto úžasné fanarty, memes a fotky členů skupiny, které jinde neuvidíte. Prostě jako každý jiný fandom.

 

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

I když vypadají všichni děsivě, jsou to úžasní lidé.

 

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

The Neigbourhood

Můj druhý nejoblíbenější band ever dámy a pánové, blížíme se k závěru.

The Neighbourhood se ke mě dostalo přes moji současnou přítelkyni přesně na Silvestra, kdy jsme si vyměňovaly songy k poslouchání. Poslala mi tenkrát Let it go a bože můj, HUSINA AŽ NA PRDELI.

Nevím, jak mám tohle popsat, ale znělo to úžasně a jela jsem to nepřetržitě strašně dlouho. Postupně jsem začala nacházet další a další písně a dear god, každý z nich byl úžasný. This band is art.

Můj neoblíbenější song je ale Afraid. I am sorry my dudes, ale tohle byla písnička, kterou jsem jela celé mé depresivní období a jedu ji i dnes, přijde mi naprosto geniální a hlavně mluví ze srdce. Mám k ní velký citový pouto.

Jejich texty jsou takové.. jiné. A hudba taková experimentální, což se mi strašně líbí, jelikož pak nezní každá píseň stejně. Jen zkuste tyhle dvě.

A jaké songy bych doporučila? Well, asi všechny.

Nejoblíbenější ale samozřejmě mám – Daddy issues, Sweather Weather, Flawless, The Beach a Wires.

Také pracují na novém albu, které je ohledně hudebního stylu hodně experimentální, ale mě se z něj líbí naprosto všechno, nejvíce asi The Noise a You get me so high.

(Jen mi dejte chvilku na „Jesse Rutherford appreciation“, protože on je??? Tak nádherný?? How??)

A je hezčí baba než já

Beautiful human.


A máme tu poslední, mojí nejoblíbenější kapelu.

Nothing but Thieves

Na tuhle kapelu jsem přišla úplnou náhodou, díky doporučeným videím na Youtubu (bless). A buďte rádi, že jsem ji sem napsala, protože jsem si ji chtěla sobecky chtěla nechat jen pro sebe!

Je stylem celkem podobná The Neighbourhood, takže se mi po straně objevila od nich úplně první píseň, kterou jsem kdy slyšela. Měla jsem pocit, jako bych narazila na zlato.

Zezačátku jsem byla trochu skeptická, ale po jedné minutě poslouchání jsem se naprosto zamilovala do Connorovo hlasu. Je tak nádherný, takový ten typ hlasu, kdy dostanete orgasmus a prostě jen koukáte do stropu a po zádech vám přejede mráz.

Nevím, jak bych to měla popsat, ale když začal zpívat na 2:34 , I nearly fucking cried

Záznam celé obrazovky 22.10.2017 153943.bmp
I know right????

Jela jsem další a další písničky a řeknu vám upřímně, není jediný song, který se mi od nich nelíbil. Mají naprosto unikátní hudbu, podobně jako Neighbourhood mají pro různé songy různé styly a ta rozmanitost, i v textech, je nádherná.

Poslechněte si všechny, ale doporučila bych vám Sorry, Graveyard whistling, Emergency a If I get high. A nechci, abyste si jen pustili kousek a dali to pryč, poslechnete si to celé, protože malbu si také neužijete, když z ní máte jenom nedodělaný náčrtek.

Chtěla bych ještě poukázat na to, že několikrát udělali videa, kde hrajou bez speciálních efektů a tak, a je tam krásně vidět, jaký talent mají, a hlavně, jaký andělský hlas Conor má.

Mám chuť ho jen obejmout a pořádně smáčknout, je tak adorable a malinkej.

Hele já vím, že vám přijde divný, že jsem tak hotová z jeho hlasu a obecně tak nádherné muziky, kterou vytváří, ale prostě… já nevím, když se mi muzika váže na emoce a vlastní pocity, jsem ztracená.

Navíc… tuhle kapelu jsem začala poslouchat někdy v polovině ledna a strašně jsem na ní ujížděla. V rozmezí ledna a února jsem měla nejstrašnější deprese mého života a psala jsem dopis na rozloučenou, stačila poslední věc, která by mě dorazila a já mohla odejít.

V únoru na svatého Valentýna byla ADP párty (byla strašná, seriously, nechoďte tam) a já byla v nehorším možném stavu. V depresi, frustrovaná, nasraná a zoufalá. A později i celkem ožralá.

Na té párty se stala hromada různých věcí, která ale díky bohu vyvrcholila v něco nádherného. Konečně jsem si uvědomila a měla odhodlání říct své nynější přítelkyni, že ji miluji.

A hrála u toho Honey Whiskey.

Přijde mi nádherný ten kontrast. Tenkrát jsme v podstatě obě dvě byly v tom nejhorším stavu, který jsme kdy zažily a chtěly jsme umřít.

A příští měsíc, 30. listopadu, jedeme na koncert Nothing but Thieves. Jako přítelkyně.

Před třemi dny to bylo 8 měsíců, co jsme spolu.

Takže ano, tahle kapela pro mě hodně znamená. Mám na ní nádherné vzpomínky ^^

10 komentářů: „Jackie zase kecá

  1. Krása, nádherný článek. x) Gratuluji ke vztahu!!! x)
    Hudba lidi spojuje, neuvěřitelně pozitivní článek.
    Většinu kapel znám, ale překvapilo mě, že se najde někdo, kdo to má podobně jako já. 😀
    Já jedu klasiky, jako rock, metal, rock n´roll, – „old school“, no a pak občas rádoby punk, ale co miluji jsou aktuálně „hipsterské“ „mainstream“ zpěvačky jako příklad postačí: Lana Del Rey, Melanie Martinez, Kerli, Marina and the Diamonds, Halsey, Florence and the Machine,…
    Ale určitě mé srdcové nejoblíbenější kapely jsou: Marilyn Manson – To je taková ta celoživotní láska, Nightwish, Guns N‘ Roses, Evanescence, Rob Zombie, Alice Cooper, Aerosmith, Red Hot Chili Peppers,…
    Každopádně super článek. x)

    To se mi líbí

  2. Foster the People sú super 😀 Prekvapilo ma, že ich počúvaš (nič v zlom ale :D). Tiež som bola trošku v šoku, keď som si našla preklad na Pumped Up Kicks 😀

    To se mi líbí

  3. dekuju Jackie!!!! par jich znám (three days grace a starset jsou jedny z mych nejoblibenejsich :D) ale je tam par u kterych se nemuzu dockat az si je poslechnu 🙂 vazne dekuji..

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s