Bože, někdy mám návaly nostalgie na ty časy, kdy mi bylo 14 a poprvé jsem se dostala k Creepypastě. V té době byli všichni hotoví ze Slendermana, Jeffa a Bena, jak jinak, že ano?
Vyvolává to ve mě spíše úsměvné vzpomínky na to, jak jsme všichni jako kreténi pak pořádali „hony na čarodějnice“, na holky, které takzvaně „kurvily Creepypastu“ tím, že si z vrahů v Creepypastě dělaly hlavní hvězdy svých mokrých fantazií.
Tenkrát jsme to děsně řešili, protože jsme byli pyšní na svůj fandom, který uvadal, až úplně vymizel. Ale když se tak koukám na události posledních dnů, říkám si, že jsme možná dělali dobře. Protože u Jeffa the Killera to jenom začíná.
Už dávno jsem o tomhle chtěla mluvit, ale po střílení ve škole v Parklandu, které se odehrálo teď na Valentýna, by bylo docela příhodné se do toho konečně ponořit.
Jak už víme, většina psychických poruch nebo jiných problémů, které nás doprovázejí až do konce života, začíná už v raném dětství.Agresivita díky násilným rodičům, strach z lidí kvůli šikaně, uzavřenost kvůli pozornosti, která se dítěti nikdy nedostala.
Začíná to pozvolna. Dítě se učí návykům svého okolí, a když má okolo sebe dobré lidi, může z něj vyrůst decentní člověk. Ale jakmile se mu do rukou dostane internet, i dítě v dobré rodině se může proměnit v monstrum.
Nechci být pokrytec, přiznávám, že na internetu trávím hodně času, ale bože, znám své meze a vím moc dobře, že ne vše, co vidíte na obrazovce svého počítače je pravda. Bohužel tohle nevysvětlíte 13ti letému teenagerovi, který chce všechno jen ne pravidla.
Internet je plný bizarností. Najdete tu všechno od nacistů s úchylkami na nošení plín, až po záznamy pravých sebevražd, po kterých vám algoritmus webovek okamžitě vyhodí reklamu na zubní kartáček.
Lidé si zde najdou všechno, vezmou si do hlavy, že jsou doopravdy kočky nebo andělé v lidském těle, najdou si zde všechny možné fetiše od porna My Little Pony, po nafukování fiktivních postav do balónů, také si zde můžete vypěstovat nezdravou závislost na hrách a nevylézt z pokoje celé dny.
A pak se zde také můžete zamilovat do sériových vrahů.
Na tumblru existuje tag TCC – True Crime Community. Samozřejmě si můžete myslet, že mezi ně také patříte, když máte třeba zájem o to, dozvědět se něco málo o zločincích a jejich motivacích k jejich ohyzdným činům. Sure, ale lidé v této komunitě to berou na úplně jiný level.
Tato komunita lidí se mi zdá naprosto odtržená od reality. Vidí ve vrazích své nepochopené idoly, kterým bylo prostě hodně v ublíženo, což je podle nich asi prostě dobrý důvod proč jít vystřílet školu nebo znásilnit a zabít 20 žen, že ano…
Vzpomínáte si na 19. listopad minulého roku? Zemřel Charles Mason, kterého vám snad ani nemusím představovat…
V TCC ho oplakávali
Like bitch, he killed people???
Ale není to jen u oplakávání. Hlavně Ted Bundy, nebo střelci z Columbinského masakru, Eric Harris a Dylan Klebold.
Dívky z „fandomu“ z nich dělají memes, dávají jim ve photoshopu na hlavu květinové korunky a fantazírují nad tím, jací by byli v posteli.
Jen abyste měli náhled na tuto nádhernou komunitu, vybrala jsem pár úžasných úlovků z jejich tagů, enjoy ♥
Fanart zabijáků s popisem „Oni jsou také oběti 😦 „
Jo a s těmi flower crowns jsem si nedělala srandu.
Richard Ramirez, zabil 13 lidí, z toho znásilnil 11 lidí, pokusil se zabít dalších 5 lidí a vyloupil 14 domů. Zde máte jeho fotky s duhou a třpytkama.
A tohle? Nemám slov, vážně..
A memes? Really spicy.
↑ Tenhle obrázek je mimochodem z tohoto záznamu TJ Lanea, který vystřílel svou školu v roce 2012 ↓
Such a loverboy right?
Celkem jízda. A teď si vezměte, že tihle lidé žijí mezi námi a romantizují si masové vrahy.
Děsivější je ale ještě ten fakt, že většině lidí v téhle komunitě není ani přes 18 let.
Holčiny v Creepypasta fandomu sympatizovala s Jeffem, narušeným maniakem a vrahem, kterého potom kreslily s pekáčem buchet a bez kalhot. Nebo o něm psaly fanfikce plné sexu a „společných lovů“, čímž mysleli samozřejmě společné vraždění.
Přijde jim to jako hra.
Tohle se šíří jako mor, zabijáci se stali už tak zaběhlou samozřejmostí našich životů, že si je sexualizujeme a nad dalšími vraždami jen pokýveme hlavou a postneme na FB „Modlím se za jejich duše #amen“
A všechno tohle začíná v dětství. Povšimněte si, že teenageři, co vystříleli školy, v minulosti podpalovali věci, měli zájem o střelné zbraně a byli chladní a krutí vůči zvířatům i lidem. Známé jsou případy střílení po malých zvířátkách.
A lidé si toho nevšimnou. Protože je to zaběhlé.
Střelec z Floridy, který na Valentýna zabil 17 lidí, dával na Instagram tyto věci bez povšimnutí okolí.
Jak se 19ti letý student dostal k tolika zbraním? Snadno díky tomu, že je Americe jedno, komu se AK-47 dostane do rukou.
Jen tak pro zajímavost, kolik myslíte, že bylo už střílení za TENTO ROK?
18 ve škole, 30 celkem s ostatními masovými stříleními.
A je 16. února.
Tady máte krásné porovnání USA a zbytku světa pouze mezi roky 1966-2012 v počtu střílení.
Tahle děcka nemají žádný náhled na to, jaké to je, zažít něco takového. Dělají na to memes a smějí se tomu, vyrůstají v domnění toho, že je to legrace a něco obvyklého. Vyrůstají v domnění, že je tohle součást života.
Nedokážou si představit tuhle situaci, ani za milion let
Zde náhled na mnohem příšernější video ze školního střílení, kdo nemá rád pohled na krev, ať radši link nerozklikává.
Jestli znáte někoho, kdo tyhle věci bere na lehkou váhu a básní o tom, jací jsou masoví vrazi nepochopení andílci, řekněte mu kurva, ať se vzpamatuje.
Jestli vidíte, že je s dětmi něco v nepořádku, promluvte s nimi, vychovejte je správně, prostě s nimi něco udělejte.
Nebezpečí vzniká hned po narození. A sebemenší chyba může stát lidské životy.
Souhlasím s tebou. Stačilo mi jen psát seminární práci do školy na téma ‚Masové střílení ve školách‘ a fakt to bylo hrůza číst někdy. Kolik bylo varovných signálů, kterých si nikdo nevšímal, protože prý nebyly důležité. Případy, kdy dospělý člověk přijde na základní školu a vystřílí skoro dvě celé třídy a jejich učitelku? A pak ten srab ještě obrátí zbraň proti sobě? Nebo kdy se dva malí smradi rozhodnou zastřílet si na svoje spolužáky? Hnus vedle hnusu. Děti jsou někdy na přes hubu, hlavně když jde o šikanu mezi nima. Tohle snad ale není řešení. Bohužel, očividně pro některé je. A ten střelec z 14.2.? Taky to docela neměl v hlavě spořádaný. Na yt je dokonce záznam z jeho výslechu, kde se snaží uhrát to na to, že „slyší hlasy“ a že mu „něco řeklo, aby to udělal“… Jen aby se dostal do mentální nemocnice, kde si myslí, že by to měl jednodušší než ve vězení.
A podle mě je to podobné i s některýma lidma z komunity #TCC, kde je zjevně něco v nepořádku, když si za vzory a idoly berou zrovna tyhle individua. Mnoho jich to dělá beztak je kvůli pozornosti, kterou díky tomu dostanou, někteří to ale taky myslí vážně. Nedivila bych se, kdyby se v průběhu let začaly objevovat případy typu: „Udělala jsem to pro (vložte jméno vraha), abych se mu přiblížila, protože ho miluju a bla, bla bla…“ Typický shit. A.k.a. případy napodobňování, v tomhle je na vrcholu Columbine. Hodně děcek se pokusilo je napodobnit.
Abych jen nenadávala, přiznávám, že jsem byla v mládí také zapálená do Creepypasty. Fascinoval mě tenhle svět, to jak někdo může něco tak krutého a plného krve vymyslet. Do prdele, vždyť i ty věci, co jsem sama psala, byly plné krve. Jediné, čemu se divím, bylo to, že mě mamka neposlala k psychologovi. Nejsem ale ten typ člověka, co by teď v mém vyšším věku vyhledával True crimes a byl do toho zapálený. Je fajn něco vědět, co za zvěrstva jsou lidé schopní, ale děkuji, nechci. Stačí že moje bakalářka na téma Genocida na Barmě je taky plná podobných zvěrstev.
Ups, pardon… Jsem se rozvášnila.
To se mi líbíTo se mi líbí