Jak se nepodělat z conu

Napadlo mě udělat rychlý výcuc z Animefestu, který by se i mohl hodit lidem, co teprve nějaký ten větší con čeká, nebo se rozhodují na nějaký jet a nejsou si jistí, zda je to pro ně.

(Upozornění: V polovině psaní tohohle článku jsem si uvědomila, že je to naprosto nudná kravina, ale nechtělo se mi nechat tolik textu ladem. Psáno v jednu hodinu ráno, takže sorry za chyby. You have been warned ♥)


Už v minulosti jsem psala tyhle „reporty“ z akcí, ale to jsem byla menší, dětinská a přišla mi každá blbost neskutečně vtipná. Navíc se už.. nebavím s nějakými lidmi, ať už je to kvůli nemožnosti v domluvě, jejich chování nebo jednoduše v tom, že se ukázalo, že nejsou takoví, jací jsem si myslela, že jsou. Osoba se vám může zdá fajn, ale ke konci vám může zlomit srdce a vyhrožovat sebevraždou. Ale to je prostě život, vždycky vám nějakou dobu bude trvat, než z něj odfiltrujete lidi, které nechcete.
Proto asi začneme u lidí. Je moc důležité si před cony najít lidi, se kterými se zde budete bavit. Nejlepší je vzít sebou parťáka, v mém případě přítelkyni, kterému důveřujete a jste si jistí, že se s ním dokážete celé ty tři dny bavit. Také je fajn zjistit, koho na conu můžete čekat, protože většinou čím víc lidí, tím lépe, ale záleží na vkusu!
Důležitým bodem je doprava. Bože, hlavně si zařiďte dopravu!
Někteří madlads si tuhle věc nechávají na poslední chvíli, ale věřte mi, nechcete riskovat to, že budete dobíhat na bus, nebo nestihnout poslední vlak a jet stopem.
Ale narovinu.. i když si to naplánujete do posledního detailu, cesty boží jsou celkem kurvy a můžou vám vše podělat.
Já jsem Budějčák, který asi týden před conem zjistil, že byla zrušena autobusová trasa České Budějovice – Brno, což znamenalo místo 4 hodin rovnou do Brna, 7 hodin přes Prahu a až PAK do Brna. Samozřejmě jsem mohla jet vlakem, ale kdo by jel za 320 korun, když to může být 130? Rozhodně ne můj broke ass.
Takže odcházím o 2 hodiny dřív ze školy, vysmátá a haply jak dva grepy. Nastoupím do Flixbusu a jedu do Prahy, kde mě už čeká milovaná přítelkyně. Máme hodinu a půl času, takže si samozřejmě jdeme dát kafe, žádný stres, že ano?
Je 20 minut do odjezdu, tak se začneme kumulovat. Ale autobus nikde. Máme jet obrovským zeleným autobusem, ale ne celém nástupišti není ani jeden. Začneme panikařit, lítat z jedné strany Roztyl na druhou a už ztrácíme naději, když tu najednou – zelený flix bus. Jdeme se na něj podívat, ale na cedulce, kterou má za předním sklem není o cestě do Brna ani zmíňka. Jsme absolutně v prdeli.

Zbývalo 5 minut do odjezdu a začínáme se smiřovat s tím, že se dneska do Brna nedostaneme, ale na poslední chvíli se rozhodneme přece jenom zeptat pána u busu, jestli nejede do Brna. A samozřejmě, že jede, panebože.
Tak celé šťastné naházíme kufry do busu a škrábeme se nahoru, ale bus je plný. Museli jsme tedy poprosit chudáka pána, jestli by nás nepustil tak, abychom byly vedle sebe, ten vypadal zklamaně, ale měl zřejmě slitování pro dvě upocené cosplayerky, takže nás pustil.
Nacpali jsme naše batohy pod nohy a do uličky daly krabici s helmou na Starlorda a autobus konečně vyjel. První třetina cesty byla fajn, až na nějaké to hopsání na typických českých silnicích, ze kterých se Kris dělalo trochu šoufl, ale jinak jsme si užívaly toho, že nám konečně něco vychází.
Well.. najedeme na D1 a „velké překvapení“, je zacpaná. Pan řidič dostal info, že má jet zkratkou, což se zdá jako dobrý nápad. Který má ale jednu menší chybku – tam je to zacpané taky.

screenshot_2018-05-18-17-34-38-2057090261.png
Ta modrá tečka jsme my, čtvrt hodiny před plánovaným příjezdem

Takže se ploužíme rychlostí 5 metrů za minutu, ztrácíme vůli k životu a taky mentosky. Lidi nás shání, ale je jim to k ničemu, jelikož místo původních 17:49 dojedeme v 19:10. Stačí nám přijet na výstaviště a ihned to vzdát, jelikož fronta dovnitř se táhne alespoň 100 metrů až pod schody a dolů, a nevypadalo to, že by se hýbala. V tomhle případě můžeme děkovat bohu, že jsme se na pátek nerozhodly vzít cosplay.

20180518_194152

Poučení tedy je to, že co se může podělat, se podělá, a vy na to musíte být připraveni a hlavně nebýt vynervovaní, jinak vás ten stres zabije.

Pokračujeme s chudinkou mojí tetou, která nás vezla k ní domů, pomáhala nám s kufry a mezitím se ještě musela starat o moji malou sestřenici, za což ji fakt musím obdivovat, protože nervy má očividně z ocele.

Ubytování je jedna z nejdůležitějších věcí, kterou si musíte zařídit před conem. Na většině z nich se nesmí přespávat, proto zapomeňte na kempování v rozích sálů. Většinou jsou v okolí conů nějaké ubytovny nebo hotely, ale samozřejmě nejlepší volbou je přespání u kamaráda nebo známých.

Pokud jste broke af jako já a nemáte nikoho známého poblíž, seberte skupinku lidí a složte se společně na hotelový pokoj. Stáhnout cenu takhle můžete opravdu radikálně a může vám být v podstatě fuk, s kým na pokoji budete, protože tohle je jen vaše zázemí, kde se ráno nastrojíte a večer jen ulehnete do postele, a věřte mi, usnete okamžitě.

Konečně jsme si po tolika hodinách strastiplné cesty lehly na postel a odpadly. Když nastal soudný den – sobota, absolutně se nám nechtělo z postele. Když jsme ale viděly hodiny, rozhodly jsme se, že bychom mohly alespoň stihnout snídani a asi po půlhodině naříkání se vyhrabaly z postele.

20180416_173115
Vypadám tady hella chubby, ale chtěla jsem vám alespoň ukázat jak vypadal můj Craig.. a taky jsem se chtěla pochlubit tímto geniálním trikem ♥

Začala oblíbená conová ranní rutina plná stresu a slz, protože najednou vám oční linka trvá udělat tři hodiny, paruka začala žít vlastní život a trčí vám do všech možných stran a nově koupené boty jsou najednou špinavé. Přítelkyně chudinka si ráno prošla krizí z toho, jak vypadá (i když vždycky vypadá dobře), takže jsme obě dvě musely pobrat nějakou tu odvahu a doopravdy z toho proklatého bytu vylézt.

Teta nás odvezla na výstaviště, kde díkybohu už nebyla žádná fronta, takže jsme hezky proklouzly přes vstup a konečně si to nakráčely do spárů Animefestu.

Upozorňuji na to, že ne vždycky se najde nějaká dobrá duše na odvoz a cesta MHDčkem je někdy fakt boží. Děti si z vás dělají srandu, babičky nad vámi koulejí očima a staří pupkatí chlápci vás fotí a tlemí se vám. Ale toho si většinou nebudete všímat, protože vás bude svědět hlava od paruky, bolet ramena od batohu a budete se snažit udržet na těch 10ti centimetrových jehlách tak, abyste nepadli na klín Linkovi, který si křečovitě drží svůj křehounký meč. Klasika.

Foto od Lightning cosplay

Popravdě mě celkem překvapilo, že nás doopravdy někdo poznal. I mean.. měly jsme ženské verze Craiga a Tweeka ze South Parku, bylo celkem těžké to vůbec poznal, ale stejně se našli lidé, co nám pochválili cosplay a dokonce si nás i vyfotili (ale zatím nikdo fotky neposlal, how strange).

 

God, she is adorable ♥

Also…. Bere někdo na příští Animefest cosplay na někoho ze South Parku? Máme už Craiga, Tweeka a Kyla, rády bychom udělaly nějakou skupinku na focení, that would be hella cool :3 Kdyžtak piště do komentářů ^^

Jediná věc, která mě mrzí, je to, že jsem nefotila. Nemám bůhvíjak dobrý mobil na focení, ale stejně.. z minulého roku mám hromadu fotek a tady sotva 100. A většina jsou jen cosplaye cizích lidí.
Stále čekám na fotky od lidí, co nás fotili, uvidíme, jestli něco dorazí, i když toho není moc.. celkem by mě to mrzelo
Proto radím, abyste si nezapomněli vzít dobrý foťák, nebo kamaráda fotografa, který by mohl zachytávat momentky, které jsou honestly to nejlepší, co si můžete z conu odvézt.
Nicméně jsme hned první den narazili na úžasné cosplaye, od Zaklínače po Ježíše Krista, a dokonce jsme někde sebraly i holčinu, co měla úplně boží cosplay na zpěváka skupiny Ghost BC jménem Papa Emeritus. I nutted

(A jo, nejsem moc comfortable s ukazováním mého ohavného ksichtu zrovna na téhle fotce, takže jsem na ni pleskla shitty cenzuru)

20180519_123927

Další částí.. jsou samozřejmě OBCHODY. VELMI NEBEZPEČNÁ ČÁST.
Jakmile jsme vešly do sálu s obchůdky, ztratily jsme sebekontrolu a bezhlavě se vrhly mezi davy. Důležité je nic nekupovat hned jak to spatříte, peněženka a vy budete plakat, až zjistíte, že někde jinde mají lepší věci a že jste svoje peníze na vlak dali za hrneček s anime prsama.
Proto projděte celý sál. Klídek. Máte celé tři dny a furt toho bude dost.
Ale naprosto chápu, když se neudržíte, protože když jednou za rok dostanete mezi tolik věcí, nad kterými jste na internetu slintali celé měsíce, je těžké se po všem nevrhnout.
Pro představu toho, co vás čeká:

 

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

A musím zvláště upozornit na jídlo. Protože popravdě.. často se stane to, že po nějaké době ani nevnímáte, že máte hlad a až večer si uvědomíte, že jste si akorát ráno dali chleba s máslem a během dne vám dala holčina v cosplayi na Yuno pocky tyčinku. A to vše jste samozřejmě splachovali litry kávy a Mountain dew.
Nemusíte sebou táhnou řízky, ale stačí rohlík do tašky, müsli tyčinka a petka, kterou můžete doplnit vodou v koupelnách. Protože co si budeme povídat, mistička ramen nudlí za 100 korun vás brzy přivede na mizinu a sušené japonské řasy a mochi vás nezasytí.

Fotka uživatele Jsem cosplayer.
Originál

Hlavně proboha pijte, jinak někde zkolabujete a někdo si vás odtáhne do křoví, což ne vždycky znamená soukromý photoshoot.

A když už mluvíme o photoshootu, viděli jsme naprosto úžasné cosplayery. Na to jak si vždycky při vyrábění svého shitty cosplaye stěžuju na cenu látky atd., jsem se rozhodla držet hubu a jen závistivě koukat na ty obrovské armory, elektrické vychytávky a bože, jeden týpek si přivezl celá křídla?? Holy shit.

Ale popravdě jsem více ocenila dobrý nápad než tuny worbly. Jasně, dalo to práci a skill, ale když vidíte už poněkolikáté další armor, akorát s jinak uspořádanými pláty, začne vás to nudit.

Našly jsme s přítelkyní skutečné skvosty. Týpka, co šel za Hello Kitty mana, člověka, který celou sobotu chodil v pojízdném disko robotovi, dva týpky cosplayující Kámen a Kámen z Rrrrr, celého ZKURVENÉHO ROBOTICKÉHO DINOSAURA a samozřejmě mého spasitele a BFF, Ježíše.

Ne ale fakt, jestli znáte tohohle cosplayera osobně, řekněte mu, že ho pozdravuju, protože byl suprovej. A měl plyšové ovečky, velký plus pro člověka, který má na plyšáky úchylku.

20180519_115147
Byl boží.

Také bych chtěla ukázat člověka, co byl v sobotu za Towelieho ze South Parku, když už jsme šly za Creek 😀

20180519_153629

Zbytek dne jsme strávily pobíháním po areálu, utrácení peněz na bubble tea a nekonečným vzdycháním nad věcmi, co si v životě nebudeme moct koupit. Pretty chill.

Ještě jedna nice věc byla cesta domů tramvají, kdy si před nás sedli dva romští kluci, kterým nemohlo být víc než 9. Celou dobu si na nás ukazovali prstem a jeden z nich mi řekl, že jsem trapná, jako bych to neslyšela celý můj život. Samozřejmě nezapomněli na mě i přítelkyni zařvat, když vylézali z autobusu, že jsme přece jenom sexy. Plus reputace, fakt že jo.

Nyní bych chtěla některým z vás zmařit představy o tom, jak vypadají večery po conu. Pokud nejste party animals, nebo vám neteče žilami Red Bull, tak vás žádná kalba nečeká, většinou to totiž vypadá tak, že přijdete domů a následuje hodinové svlékání, čištění make upu a mytí vlasů. Z posledních sil popadnete čínské nudle a zalijete si je pivem, aby vám to dodalo trochu energie na to, doplazit se ještě do postele a přetáhnout přes sebe peřinu.

Rána jsou samozřejmě plná vzdychání nad tím, jak se na to všechno vykašlete a půjdete ještě spinkat, ale bože, zaplatili jste si 700 za CELÝ víkend, a to je jediná motivace, která vás ještě z té postele vytáhne.

Projděte si byt třeba pětkrát, ujistěte se, že jste nic nezapomněli, protože v okamžiku, kdy ho opustíte, už nikdy tu věc nenajdete, just saying.

Na nedělích miluji to, že mají úplně všichni ten stejný výraz – utrpení.

Protože kdo nemiluje cestování v autobusu plném lidí, nejenom v cosplayi, ale ještě s kufry? Alespoň se u toho můžete bavit tím, že na sebe úplně všichni padáte, protože někteří z nás to prostě těžce nedávají a soudě podle kruhů pod očima a kelímku kávy, všichni jedou na poslední den hlavně přežít.

Přijely jsme na vstup na výstaviště a chtěly odevzdat kufry v šatně, abychom se s nimi nemusely tahat až na druhý konec Animefestu, ale zde nám řekli, že je plno. Tak jsme se kously a ve vedru, s třítunovými zavazadly, já se sakem a přítelkyně s helmou, jsme nakonec přelezly až do rotundy, kde nám samozřejmě sdělili, že mají plno také, tak ať si vylezeme po schodech nahoru, kde dělají náhradní úložiště. Paráda.

A jak tak taháme naše břímě na Mount Everest, přítelkyni spadla zbraň na Starlorda a odpadly jí tak tři kusy. Zoufalství zesiluje.

Naštěstí jsem TAK ŠIKOVNÁ a měla jsem s sebou na con sbalenou tavku, což je mezi cosplayery už mytologická bytost, která všechny zachraňuje, když to nejvíce potřebujeme. Jakmile jsme se zbavily kufrů, šly jsme do cosplay zázemí, které bylo díkybohu prázdné, a čekaly jako dvě hromádky neštěstí na to, až začne téct lepidlo.

Chtěla bych jen své přítelkyni udělat shoutout cuz I love her so fucking much – je strašně šikovná a trpělivá. Udělala si cosplay na Starlorda tak božsky a nikdo ho pořádně neocenil.

Fotky jsou od Petra Riedla, který nafotil i mého Hitmana, kterého vám ale neukážu, protože tam vypadám strašně. Což bohužel není chyba fotografa… 😀

 

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Udělala si i funkčního Walkmana se všemi songy ze Strážců galaxie, a ta její helma svítí! Bohužel to nebylo na fotkách vidět, tak tady máte moji fotku, kde je to hezky vidět ^^

20180519_200549

Po pár hodinách umírání v saku jsem se rozhodla jít převléct a pomalu se kumulovat k odjezdu, jako Budějčákovi jel vlak jednou za dvě hodiny a nemohla jsem si dovolit ho zmeškat, protože kdybych přijela po deváté hodině, matka by mě stoprocentně zabila.

A tak jsme se rozloučily s kamarády a vyrazily na nádraží, kde to bylo vskutku kouzelné, jelikož se zde mísili cosplayeři s bezdomovci, a často nebyli rozpoznat jeden od druhého. Nastoupila jsem do vlaku a dorvala do kupéčka svůj kufr, načež jsem zjistila, že nemám na skoro 5ti hodinovou jízdu žádné jídlo, pokud nepočítám japonské melounové želé. Ups.

Na cestu jsem díkybohu dostala do kupé tři týpky, co byli také na Animefestu, takže jsem se nemusela bát cestování s babičkami, co na vás budou jen házet opovržlivé pohledy. Po asi půlhodině jsem absolutně odpadla a rozplácla svůj obličej na zašpiněném okně veřejného vlaku, načež mě kluci díkybohu vzbudili, protože jsme museli přestupovat.

To nebylo v plánu, naštěstí jsem se ale rychle zfackovala a odtáhla všechny svoje věci do autobusu plného upocených pasažérů, který nás měl o hodinu později vyhodit u Jihlavy. Celou cestu se mi kývala hlava, jak jsem se snažila udržet vzhůru, naštěstí mě drncání na báječných českých silnicích vždycky zaručeně probudilo.

Návrat domů je… vždycky jako rána mezi oči. Conová atmosféra, ve které se můžete objímat s cizinci, navázat přátelství jen přes to, že koukáte na stejný seriál a možnost žrát kdekoliv a kdykoliv, cokoliv chcete v cosplayi na Naruta, je pryč. Zase je tu škola a práce, zase jsou tu povinnosti. Conové kamarády uvidíte až za rok. A proto byl vynalezen pojem „poconová deprese“, kdy se pomalu přesouváte do stavu absolutní beznaděje.

Ale i to se dá překonat. Máte přece fotky, videa, dárky a hlavně vzpomínky, které vám nikdo nevezme. Jsou to cenné zážitky a určitě bych každému doporučila alespoň jednou za život con zažít, když už ne kvůli novým kamarádům a zážitkům, tak alespoň pro ty kouzelné výjevy, jako když čekáte ve frontě na záchod na to, až se Wolverine vysere, zatímco si za vámi v zrcadle vytahuje ze zubů chia semínka Katarina z LOLka.

26088fbe0300373c921a14cc751c3330


Chtěla bych strašně moc poděkovat mým přátelům a přítelkyni, že se mě na AFku ujali a byli na mě hodní, popravdě jsem nečekala, že mě tady lidu přijmou i když jsem tak strašně otravná a nudná :’D
A také… jesus, na AFku mě poznalo asi 6-7 lidí? Jak je to možné?
Ne vážně. Myslela jsem, že je můj blog mrtvý a moje maličkost zapomenuta někde v roce 2015, kdy byla Creepypasta ještě na vzestupu, ale za mnou doopravdy přišli lidi, aby mi pochválili blog a někteří mě i obejmuli?
Bože, ani nevíte, jak strašně moc síly mi to dodalo.. nekecám. Hrozně mi to zlepšilo náladu a náhled na moji práci, protože co si budeme říkat, žiju v domnění toho, že na můj blog lidi akorát omylem zabloudí.
A taky bych se vám chtěla omluvit, jelikož.. well, sami jste to viděli. Tahle situace mě fakt vyvedla z míry a já tu jen stála s facem, širokým vyděšeným úsměvem a v hlavě se mi stále dokola opakovalo, ať neřeknu nějakou sračku.
Samozřejmě že jsem byla strašně trapná, když jsem se snažila ze sebe vysoukat souvislou větu a lidi, co za mnou přišli se mi zdáli, že jsem je naprosto zklamala..

Při jedné situaci jsem taky zrovna vytahovala rozmačkané čokoládové sušenky, co se mě a přítelkyni vysypali v tašce, a snažila jsem se je sníst, protože nechci, abychom vyhazovali jídlo, že ano #chraňteplanetu
Přišla za mnou parta lidí a já jsem nejenom byla naprosto mimo, ale ještě jsem měla na zubech sušenkové těsto, takže první dojem well.. podělala jsem to. A je mi to opravdu moc líto..

Taky bych se chtěla omluvit lidem, co se mnou chtěli mluvit a nedostali tu šanci, musela jsem často něco řešit a nevyzbyl čas…

Stejně. Moc vám děkuji. You are the best ^^

4 komentáře: „Jak se nepodělat z conu

  1. Chtěl jsem přijít, ale jsem broke af a kdybych měl jít za asasína, jak jsem plánoval (ale i tak je ten outfit way too much casual a často ho nosím jen tak, a navíc bych to ani nenazval přímo cosplayem), tak bych ve svém černém kabátě a kapuci chcípl vedrem 😀 Možná příště :-/ 🙂 😀

    To se mi líbí

  2. Chtěla bych ti poděkovat. Už minulý rok jsem s tebou chtěla mluvit, ale nenašla se k tomu příležitost.
    Tenhle rok mě dotáhla za tebou kamarádka a byla jsem hrozně šťastná. A hlavně i za to, že jsi byla neuvěřitelně milá. Nerada chodím za lidmi, které znám z blogů, protože anxiety z otravování je většinou větší. Ale u tebe jsem ráda, že jsem to překonala. Bylo to skvělé zakončení Animefestu. 😊

    To se mi líbí

  3. Animefest byl boží, ostatně, jako každej rok. A jsem moc ráda, že kamarádka sebrala odvahu a obě nás za tebou dotáhla (mezitím jsme si obě prošly několika fangirl záchvatama, bcs u know…u awesome af) a neboj! Bylas skvělá! Jak tenhle, tak i minulej rok, co jsme si tě odchytily (furt mám meme od vás, still in my heart). Každopádně helma tvý přítelkyně vypadala úžasně!!! Chtěla jsem to zmínit ale můj fangirl mozeček byl pěkně…gulášovej.
    Každopádně doufám, že se tam dokopeš i příští rok. A pochroumanejma cosplayema se netrapte…já jeden roztrhla už v hotelu….dvakrát a druhej se mi rozpadnul po půl hodince focení xD

    To se mi líbí

  4. Na žiadnom podobnom cone som nikdy nebola, pretože som lenivá a všetko je ďaleko (no to je veeeeľká chyba :D). Cosplaye ste mali totálne kúzelné, Starlord ma dostal, chcem byť aj ja taká šikovná!

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s