Strašpytel

A jaké jsou vaše strachy?

Válka

16. ledna 2059 To byl ten den, kdy šla naše civilizace do kopru. Nebyla to přímo naše chyba. Alespoň myslím. Války jsme se snažili urovnat, planetu dát do pořádku, ale znáte to. Lidé, i když se snaží, půjdou vždycky proti přírodě. Jsem zrovna ve vojenské nemocnici a tohle píšu na starý kus papíru, co jsem …

Signál

Vesmír je úchvatná věc. Má takový uklidňující účinek, když si za letního večera sednete na deku a jen koukáte na hvězdy nad vámi. Uvědomíte si, že jsou to stejné hvězdy, na které kdysi koukal i Galileo Galilei, Shakespeare nebo Kleopatra, stejné hvězdy které zažily nejbrutálnější i nejkrásnější okamžiky našich dějin, a teď jsou nad vámi …

Safe place

Už se doma necítím bezpečně. Určitě nejsem jediný člověk na světě, který to takhle má. Nejsem jediná dívka, která má otce, který ji mlátí. Nejsem jediná dívka, která má mámu alkoholičku. Nejsem jediné dítě, které hledá bezpečné místo, kam se schovává před realitou. Někteří hledají únik na dně půllitru piva, někdo v cigaretách a drogách. …

Oni

Byly to nádherné časy. Léta strávená běháním po polích, teplé sluneční paprsky na bělostné kůži, vítr uhánějící mezi pšenicí. Každé ráno jsem se budil s tou krásnou září Kentuckého slunce na obličeji a vůní ovesné kaše, kterou máma dělala o patro níže. Unaveně jsem si promnul oči, abych se zbavil ospalek a zvykl si na tu …

Lolita

Upozornění: Příběh není pro slabé povahy Každý den u snídaně jsem koukala do oken toho nádherného bílého domu. Bydleli jsme ve čtvrti, kde se to víceméně hemžilo pouličními gangy, bezdomovci a dealery drog, ale tenhle dům tu stál jako vytržený z Hollywoodu. Klasické mexické domy s barevnou fasádou neměly čistou bílou barvu, neměly krásně upravenou zahradu …

Fireflies

„Světlo zůstává světlem, i když ho slepý nevidí.“ Lev Nikolajevič Tolstoj Husí kůže mi naznačila, že jsme už blízko. Zvedla jsem unaveně hlavu a za oknem autobusu jsem spatřila nekonečné moře stromů, které ozařovaly sluneční paprsky. Bylo ráno a vzduchem se nesl chlad, společně s vůní jehličnanů a přírody. A vzpomínky se začalo opět vracet, jedna …

Youtuberka Aida

Byly to už asi tři, čtyři roky, co jsem ji poprvé spatřil. Byla krásná, chytrá a vtipná, vždy věděla, co říct, měla nadhled a kdykoliv jsem ji spatřil a uslyšel její hlas, ten temný svět zmizel a rozplynul se v prázdnotě, co jsem za sebou nechal. Byly tu jen její modré oči a zářivý úsměv. …

Now you see me

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A často na to doplácejí. Pravděpodobně si za to mohu jen já samotná. Přišla jsem o práci. Dělala jsem jen  pitomou servírku, ale stejně.. živilo mě to. Drželo nad vodou. Když mi to můj šéf řekl, zoufale jsem ho prosila, aby mě nechal dál pracovat. Ale jeho to nezajímalo, nezajímala …

Tatzelwurm

Hryzalo mě svědomí. V ruce jsem držela pomačkanou fotku mého osmiletého já a mého dědečka. Oba dva jsme se na obrázku usmívali, děda stál za mnou a pyšně mě držel za ramena. Držela jsem v ruce obrovskou rybu, co jsme společně chytili v jednom Alpském jezeru. Ten den bylo slunečno, po kopcích běhal osvěžující vítr …