The day I hired a hitman (3.díl)

Jak to jde lidi? Nejdříve se chci omluvit, že minulá část nebyla tak zajímavá, musím se dostat přes ty nudné části k té části, jako z filmů Michaela Baye, kde se nakopávají lidem zadky. Oh a taky si nejsem jistý, zda zítra vydám další aktualizaci a pokud jo, bude to až pozdě v noci. A proč by vás to mělo zajímat? Tohle je Mikovo poslední den na zemi, den, kdy schytá kulku mezi oči a do hrudi. Ale už dost siláckých řečiček, začneme s příběhem.

Tak jsem se zase vrátil do areálu okolo mého apartmánu a viděl jsem, jak Mike parkuje o ulici dál. V tomhle momentě jsem byl už dostatečně zabavený tím, že jsem ho sledoval, jak zase on „sleduje mě“ celý den. Tak jsem se rozhodl, že potřebuji otestovat jeho schopnosti. Vydal jsem se o pár mil dál do starého Motelu a zašel jsem k milému postaršímu pánovi, co byl na recepci. Zeptal jsem se ho, jestli si mohu zamluvit pokoj. Řekl, že ano, takže jsem zaplatil svojí kartou. Také jsem mu podal obálku a řekl jsem mu, že jestli zde spatří muže okolo mé výšky v obleku, jak se po někom shání, tak mu má dát tuhle obálku. Nejdřív se ošíval, prej že tyhle věci on nedělá, ale ihned změnil názor, když jsem vytáhl stodolarovku a podal jsem mu ji.

,, Jistě pane, pokud přijde, předám mu to.“

Pak jsem zajel o pět mil vzdálenějšího motelu a zase jsem zaplatil svojí kartou. Podal jsem dámě na recepci další obálku se stodolarovou a popsal jsem jí Mikea.

,, Jestli sem přijde, jen mu dejte tuto obálku a on odejde.“

Podala mi klíče od mého pokoje a já odešel. Pak jsem zašel do mnohem hezčího motelu přes ulici a zaplatil jsem si pokoj, tentokrát ale hotovostí. Byteček byl v druhém poschodí a já měl dobrý výhled na motel přes ulici. Možná se ptáte, co bylo v obálkách a proč jsem zamluvil tři pokoje. Tak zaprvé, potřeboval jsem vědět, zda monitoruje můj bankovní účet a zadruhé jsem chtěl vidět jeho výraz, až zjistí, že jsem ho dvakrát zavedl do slepé uličky. V obálkách byly jen kusy papíru; na prvním bylo „Zkus to znovu“ a v druhém „Tak blízko a tak daleko.“ Teď budu jen čekat.

Zalezl jsem do svého pokoje a dal jsem si sprchu, protože jsem ji zoufale potřeboval. Pak jsem vyndal jednu z mých skrytých kamer, které jsem si koupil v obchodě se špionážní výbavou a kterou jsem umístil naproti vchodu do motelu naproti toho mého. Vrátil jsem se zpět a čekal jsem. Za dvě hodiny, věřte nevěřte, se objevilo černé auto a zaparkovalo. Jak jsem tu tak seděl a koukal na GPS vyhledávač, který jsem si před pár dny koupil, uvědomil jsem si, že tohle byla příležitost mu to nastrčit pod auto, abych ho mohl sledovat. Jediný problém byl, že kdybych se jen přiblížil k jeho autu, poznal by mě a možná by po mě začal i střílet. Vyhrnul jsem záclonu, podíval jsem se ven a spatřil jsem partu teenagerů, jak se jen tak poflakují s koly na parkovišti u motelu. Stáhl jsem si do čela baseballovou kšiltovku a seběhl jsem dolů tak, abych vypadal, že nemířím k Mikovo autu.

Zašel jsem k automatu na pití, který byl dole u schodů, a zakřičel jsem na děti, aby za mnou přišli a abych je ještě více nalákal, zamával jsem ve vzduchu stodolarovou bankovkou. Byl jsem si totiž jistý, že by si moc rády přišly na nějaké prachy. Poté, co se na sebe trochu rozpačitě podívaly, se ke mně přiblížily a zeptaly se, co od nich chci. Vytáhl jsem GPS lokátor ze své kapsy a řekl jsem jim, že jestli si chtějí přijít na nějaké peníze, všechno co musí udělat je to, že musí tuhle věc schovat někam pod jisté auto tak, aby ji řidič jen tak nenašel.

„ A jak to máme udělat, aby nás nespatřil a nepřišel na to, co děláme?“ zeptal se jeden z nich. Zapřemýšlel jsem nad tím a řekl,

„ Jen jeďte s koly okolo jeho auta a pak udělejte, jakože jeden z vás spadl a vy mu pomáháte.“

Všichni se na sebe podívali a s úsměvem souhlasili. Zapnul jsem to a podal jim to. Hned na to jsem jednomu z nich dal stodolarovku.

Když si to vzal a prohlédl, upřel na mě ten pohled typu, proč neodcházím. Ostatní na mě upřeli stejný pohled, tak jsem nasadil co nejserióznější výraz a řekl jim,

„ Jestli jen tak utečete s mým lokátorem a mými penězi, najdu si vás a zabiju vás i vaši rodinu. Nejsem ten typ chlapa, ze kterého si můžete dělat prdel, je vám to jasný?“

Jejich úsměvy hned zmizely, ale samozřejmě pokývali hlavami.

„ Budu vás sledovat, abych se ujistil, že jste svoji práci splnili. Mějte hezký den chlapci.“

Pomalinku se otočili a odjeli na druhou stranu ulice, neměli ani páru o tom, že jsem jen blafoval. Zašel jsem zpět po schodech do svého pokoje. Jakmile jsem zasedl ke kameře, Mike vylezl z auta a kráčel si to k motelu přes parkoviště. Jakmile zašel dovnitř, v záběru kamery se objevily ty děcka. Jakmile se dostaly dostatečně blízko k autu, jeden z nich spadl a dal něco pod auto. Hned na to se zvedl a odjel pryč s ostatními.

Asi o minutu později jsem spařil Mikea, jak vychází z motelu. Otevřel obálku, přečetl si papírek a hned na to to zmuchlal a naštvaně odhodil na zem. Poté vytáhl svůj mobil a začal někomu volat, zatímco šel ke svému autu. Zalezl dovnitř a odjel. Zase jsem měl na tváři ten úsměv z toho, že jsem věděl, že jsem tuhle hru pomalu ale jistě vyhrával. Sedl jsem si ke svému laptopu a sledoval jsem malou červenou tečku, jak se pohybuje dál a dál od motelu.

Asi o hodinu později jsem se rozhodl zkontrolovat, kde Mike zakotvil. Zajel jsem na místo, kde se měl GPS lokátor nacházet, zaparkoval jsem a začal jsem si místo obcházet. Bylo tu malé parkoviště u restaurace s mexickým jídlem, ale jak jsem to tak prozkoumal, jeho auto tu nebylo.

Jak jsem se tak přibližoval k restaurantu, spatřil jsem, jak u vstupu na zemi ležela obálka. Šel jsem k ní a otevřel ji. Všechno, co jsem uvnitř našel, byl můj GPS lokátor a vzkaz – „Máš babu.“

Můj úsměv a myšlenky okamžitě rozprášila kulka, která prosvištěla nad mou hlavou a zabodla se do sloupu, který nade mnou byl. Hned, jak jsem se skrčil, udělala se v plotu, za kterým jsem se schovával, další díra. Kurva, on po mě střílel.

„ Kde je ale zvuk střelby?“ pomyslel jsem si. Musí mít tlumič. Kurva, kurva, kurva, kurva, kurva. Spadl jsem mu do pasti, jsem to ale zkurvený idiot, co teď budu do prdele dělat?

Vytáhl jsem svojí 9mm a vykoukl jsem zpoza sloupu. Neviděl jsem ho. Do prdele. Neměl jsem žádnou jinou možnost, než utíkat, určitě se ke mně přibližoval. Zdrhal jsem k restauraci, proběhl jsem kuchyní, zatímco na mě křičela horda mexičanů, a vylétl jsem zadními dveřmi. Utíkal jsem dál uličkou, do které mě dveře navedly, doslova jsem cítil, jak mi žilami pumpuje adrenalin.

Když jsem se blížil konci uličky, něco prosvištělo okolo mě a udělalo v mém tričku díru. Skoro na konci uličky jsem se schoval a přikrčil za popelnicí. Rychle jsem se vyklonil a dvakrát po něm vystřelil. Okamžitě se ozvaly dva hlasité nárazy kulek o barely na druhém konci uličky. Kurva, všichni lidé okolo to museli slyšet, ale ten týpek má zasranej tlumič, nemusí se o to, že by ho to prozradilo, starat. Musel jsem odtamtud vypadnout před tím, než dorazí poldové.

Vyšel jsem ven z uličky a jak jsem se ohlédl přes roh, uslyšel jsem další náraz kulky do cihlové zdi. Podíval jsem se na to místo a spatřil jsem obrovskou díru na rohu, ze kterého jsem vystrčil hlavu. Utíkal jsem a utíkal ,jak jsem jen mohl, směrem ke svému autu, dělal jsem všechno možné jen pro to, aby mě nesledoval. Jakmile jsem se dostal dovnitř, spatřil jsem Mikea, jak vyběhl z uličky a rozhlíží se okolo, aby mě našel. Na chlapa jeho velikosti a ještě v obleku, byl celkem rychlý.

Dostal jsem se ale na silnici, na které bylo zrovna červené světlo a okolo mě bylo jen pár aut. Viděl jsem, jak stále utíká v mém směru a hledá mě. Podle toho, jak se okolo sebe rozhlížel, to vypadalo, že stále nevěděl, v jakém autě jsem. Stále se přibližoval, byl už skoro na druhé straně ulice. Jediná věc, která nás od sebe dělila, bylo jedno auto.

NOTAK! AŤ UŽ JE ZELENÁ! Byl jsem už hysterický, muž, který mě chtěl zabít, byl 15 stop ode mě a všechno, co mu stačilo na to, aby mě našel, bylo podívat se pořádně přes zatmavená okna. Šel dál a vytáhl svůj mobil, jakmile zaběhl za roh, objevila se zelená a mohl jsem jet dál. Jakmile jsem si dostatečně uvědomil, že už byl příliš daleko od mého auta na to, aby po mě šel, jsem se začal smát. Smál jsem se jako nikdy v životě. Byl jsem tak blízko smrti a přece jsem se nikdy necítil tak.. naživu. Tohle je přesně to, co jsem potřeboval. Už teď jsem se nemohl dočkat dalšího setkání. Ale příště si určím okolnosti já.

Vrátil jsem se do svého motelového pokoje, sedl si na postel a začal jsem přemýšlet o tom, co se stalo a co budu dělat dalšího. Byl jsem fakt děsnej idiot, že jsem mu na to naletěl. Musel vidět ty děcka, nebo měl nějaký detektor štěnic jako já, kterou sehnal v obchodě s elektronikou.

Nevěděl jsem, co přesně za to mohlo, ale měl jsem pár důležitých informací. Třeba to, že monitoruje můj bankovní účet, má tlumič a nebojí se střílet na veřejnosti a z toho, co jsem viděl, jeve své práci opravdu dobrý, měl jsem jen štěstí, že jsem zalezl do auta a nevšiml si mě. Zhroutil jsem se na postel, unavený z toho, jak adrenalin začal mizet.

Asi 15 minut po té, co jsem odpadl na své posteli, přemýšlejíc o všem, co se stalo, mi začal zvonit mobil. Bylo to neznámé číslo.

„ Nazdárek, odešel si tak rychle, že jsme si ani nezačali pořádně hrát.“

„ Kdo je to?“ zeptal jsem se jako hlupák, i když jsem moc dobře věděl, kdo to je.

„ Nedělej si obavy o to, kdo jsem, jsi to ty, kdo se o sebe musí obávat.“ Zasmál se.

„ Ohh Miku, můj kamaráde, to jsi ty. Nemyslím si-„

„ Jak znáš mé jméno?“ zadrhl se.

„ Neměl by si skákat lidem do řeči, je to celkem neslušné. Ale jak jsem říkal, nemusím se o sebe tolik obávat. Nicméně, uvidíme se brzy.“ Řekl jsem. Při těch pár sekundách ticha jsem poznal, že jede v autě.

„ Uvidíš mě dříve, než si myslíš.“ Zavěsil.

Nevím, co tím myslel, ale musel jsem z toho motelu vypadnout a najít si nový. Zapsal jsem si jeho číslo a zabalil jsem si všechny své věci tak rychle, jak jsem to jen dokázal. Celou tu dobu jsem přemýšlel nad tím, jak kurva zjistil, jaké mám číslo. Vyhodil jsem mobil z okna a zalezl jsem do auta. Když jsem odjížděl, spatřil jsem, jak zajelo na parkoviště jeho auto.

Nicméně, zase to tu musím ukončit. Ten bar, ve kterém jsem, se jmenuje Blind Tiger a zrovna zavírá, musím se vrátit do hotelu. A také se musím připravit na zítřek. Díky za přečtení lidi, zase příště.

2 komentáře: „The day I hired a hitman (3.díl)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s